Když si nemohu přizpůsobit postavu, proč se starat o videohru?

Je mi přes čtyřicet a většinu toho času hraju videohry. Přeskakoval jsem mezi desítkami různých platforem a žánrů a do tohoto koníčku, který se stal kariérou, jsem nalil tolik peněz, že bych teď možná byl milionář, kdybych je nehrál. S tolika zkušenostmi chci být hlasitý a jasný: nezajímají mě hry, které mi nedovolí přizpůsobit si postavu.

Jsem si jistý, že mi hned řekneš, že se mýlím, a to je v pořádku, protože ve skutečnosti se mýlíš ty. Všechny nejlepší hry mi umožňují přizpůsobit si postavu. A když říkám všechny nejlepší hry, myslím tím franšízu Fallout, wrestlingové hry, live-service hry, které mi umožňují kupovat kosmetické předměty a udělat si hráče a všechno kolem něj výhradně podle sebe, a jakýkoliv jiný titul s nástrojem pro úpravu postavy.

Proč potřebuji upravit svou postavu?

Vyrostl jsem v době, kdy postavy ve hrách nebyly příliš přizpůsobitelné. Pak mi maminka k narozeninám koupila WCW/NWO Revenge na N64. I když hra neměla tvorbu postav, která se později stala základem her WWE, mohl jsi upravovat téměř všechno na existujících zápasnících ve hře. To mi umožnilo, aby vypadali tak, jak jsem chtěl, a dokonce jsem se pokusil upravit jednoho z nich tak, aby vypadal jako já.

Možnost přizpůsobit si postavy v této hře na mě zapůsobila způsobem, jakým mě nikdy nezaujalo vyladění hrdiny v sérii Diablo. Pravděpodobně to bylo kvůli mé posedlosti wrestlingem v té době. Jak se však konzolové hry zlepšovaly, tvůrci postav se stávali běžnějšími. Když vyšla hra Wrestlemania 2000 na N64, existoval už raný tvůrce postav, díky kterému jsem zaplňoval paměť kazety wrestlery, které jsem vytvořil podle sebe a svých přátel.

Odtud mě zaujala hra Star Wars: Knights of the Old Republic, která byla přizpůsobitelná. Nejenže jsem si mohl vytvořit svého uživatele Síly, ale mohl jsem určovat, kým se stane - Jediem nebo Sitem - a jeho fyzický vzhled se měnil podle těchto rozhodnutí. Jakmile vyšel Fallout 3 v roce 2008, bylo jasno.

Od toho okamžiku jsem se snažil za každou cenu hledat hry s možností tvorby postavy. Je jednodušší se ponořit do hry, pokud hraji hru, kde jsem měl aktivní roli při utváření postavy. Cítím se více zapojený a motivovanější bojovat za svou velikost. Je to rozdíl mezi hraním příběhu a tím, že v něm hvězdím.

Chápu, proč některé hry nechápou, ale přesto by měly

Herní postavy jsou někdy tak ikonické, jak jen mohou být. Ať už je to Super Mario, Nathan Drake, Sam Porter Bridges nebo dokonce Solid Snake, jsou známé svým charakteristickým vzhledem a kolem něj je postavena celá franšíza. Některé z těchto her ale umožňují i určitou míru přizpůsobení.

Mario například mění svůj vzhled, aby odpovídal svým schopnostem, už od samého začátku Mariao. Nebudu lhát a říkat, že jsem si některé z jeho power-upů nevybral jen podle toho, jak v nich vypadá. Pozdrav Cat Mario.

A to je v podstatě všechno, co od ostatních her chci. Nech mě změnit tričko postavy, dát jí jiný účes nebo dokonce vyměnit boty za tenisky. I něco povrchního mě zaujme, protože si postavu mohu udělat svou vlastní.

Vezměme si například Death Stranding. Je to oblíbená hra s nesmírně rozpoznatelnou tváří. Je to Norman Reedus, hvězda seriálu The Walking Dead a jeho odnoží. Po dvou hrách Death Stranding je pro něj tváří franšízy stejně jako pro tvůrce Hideo Kojimu.

Není překvapení, že Sam v Death Stranding 1 a 2 nelze upravovat, vzhledem k částce, kterou pravděpodobně Reedus dostal. Jen bych si přál, aby to šlo. Můžete si ale pohrát s jeho oblekem a některými jeho doplňky. Stále zůstanete Normanem Reedusem, ale budete svým Normanem Reedusem. To je méně užitečné, pokud Normana Reeduse nemáte rádi už od začátku, ale toho moc udělat nemohu.

Podívej, tohle je problém luxusu. ‚Ach ne, moje videohry mi nedovolí proměnit se v hrdinu.‘ A vím, že čím dál víc her přidává možnosti přizpůsobení. Sportovní hry byly v tomto ohledu dlouho napřed a už roky nabízejí tvorbu vlastních postav. Dokonce i Donkey Kong: Bonanza nabízí spoustu možností převleků, které lze během hry odemknout pro DK a Pauline.

Pokud to není velký opičák, který ničí podzemní společnost, proč ne všechny postavy?

Tak mě poslouchejte, vývojáři. Chci hrát všechny vaše hry. Jen mi dovolte být v nich sám sebou, jinak odcházím.