FFT: Kroniky Ivalice jsou skutečně fantastickým remake věčného klasiku

Když původní Final Fantasy Tactics vzbudilo poprask už v roce 1997, my v Evropě jsme zůstali stát stranou. S hrou jsem se poprvé setkal prostřednictvím emulace: dá se říct, že to byla jakási iniciační zkouška pro každého oddaného fanouška, který chtěl tehdy zjistit, o co jde.

Rozruch, jak se ukázalo, byl zcela oprávněný. Moje PSP tomu byla důkazem, protože se prakticky stala konzolí určenou jen pro jednu hru - Final Fantasy Tactics: War of the Lions. Tato dlouhá a oddaná historie s touto sérií ovlivnila, jak vnímám tento nový díl, Final Fantasy Tactics: The Ivalice Chronicles, který má samozřejmě hodně co naplnit.

Ještě dlouho před tím, než se remake vůbec objevil na obzoru, byla hra Final Fantasy Tactics uctívána pro svůj příběh. Místo typické cesty hrdiny sáhla po rozsáhlém historickém eposu, původní hra vyprávěla realistický, složitý a politicky nabitý příběh. Tento příběh je zde zachován.

Je to příběh občanské války, náboženské korupce a třídního boje, ve kterém hrdiny a záporáky nedefinuje černobílé pojetí, ale nespočet odstínů šedi mezi nimi. Je to příběh, který se odmítl zjednodušovat brutalitu války nebo motivace svých postav, poskytující zralý, vážný zážitek, který nastavil nový standard pro vyprávění v tomto žánru. Jeho zaměření na politické intriky a osobní zradu je to, co učinilo originál tak poutavým a zajišťuje jeho odkaz jako jednoho z nejlepších příběhů v historii videoher.

Remasterování klasiky…

V jádru je The Ivalice Chronicles ohromně věrnou rekreací taktického mistrovského díla, které známe a milujeme. Složitý systém profesí, odměňující hloubka bojů a jemná rovnováha bojů na mřížkovém systému spolu s působivým příběhem byly všechny zachovány s patřičnou úctou. Přesto Square Enix jen neobnovil klasiku; pečlivě aplikoval vrstvu moderního pohodlí, která zásadně mění zážitek k lepšímu.

Tyto úpravy kvality života, ačkoli se samy o sobě zdají malé, dohromady odstraňují velkou část tření, které čas přidal k původní hře. Možnost cestovat po světě bez ukládání a načítání jen kvůli otravné, nevyhnutelné náhodné bitvě je například obrovským přínosem pro chov monster a plnění úkolů. Také většina speciálních postav je nyní rekrutována s větší zkušeností než jejich základní třídy (kdo by tušil, že Meliadoul je Tanečnice?), což je příjemné překvapení pro ty, kteří rádi strategicky rozvíjejí postavy a neplýtvají cenným časem.

Celkový výsledek je hra, která je stejně strategicky náročná jako kdy dřív, ale mnohem přístupnější a plynulejší pro moderní publikum. To neznamená, že je snadnější - jsem zkušený hráč a přesto jsem při hraní na normální obtížnost zažil svou dávku trapných chvil. Cesta až na konec byla klasicky náročná, ale způsobem, který jsem nemohl než ocenit s nostalgickým teplem.

Jedním z nejvíce probíraných aspektů hry The Ivalice Chronicles až do současnosti bylo nové grafické zpracování. První odhalení vyvolalo u fanoušků zvyklých na původní pixelovou grafiku určité obavy. I když tyto obavy chápu, mohu s jistotou říci, že nové vizuály jsou naprosto v pořádku a původní pixelová grafika zůstává možností pro ty nejoddanější puristy, vzhledem k tomu, že původní, nezměněná hra je zde zahrnuta. SE dokázalo pozvednout klasický vzhled na novou úroveň detailů a jasnosti, přičemž zachovalo jedinečného ducha původních návrhů postav.

I když nové vizuály mohou být první věcí, které si všimnete, nový scénář je možná nejvýznamnějším vylepšením hry. Staví na oblíbeném textu War of the Lions a tato verze scénáře mistrně vyvažuje velkolepý, archaický jazyk s novým zaměřením na srozumitelnost. Velkolepost zůstává, čímž se zachovává epický pocit vyprávění, ale nyní je to přístupnější a snáze sledovatelné, čímž vás hra vtahuje hlouběji do politických machinací příběhu.

U mnoha scén jsem sledoval současně původní skript i skript WotL pro srovnání, a věřte mi, když říkám, že ten nový je nad oběma lepší. Je to přístup, který dokáže být jak uctivou poctou, tak smysluplným vylepšením, díky němuž je příběh zábavnější a srozumitelnější než kdy předtím.

…Nemůže to být jednoduché

Přes všechny své chvályhodné vylepšení přichází The Ivalice Chronicles s řadou zarážejících vynechání, která pravděpodobně zklamou dlouholeté fanoušky. Prvky, které činily Final Fantasy Tactics: War of the Lions definitivní verzí hry, jako jsou její jedinečné, příběhem řízené mise a exkluzivní postavy jako Balthier a Luso, zde zcela chybí.

Tato volba působí obzvlášť matoucím dojmem, když ji porovnáme s novými přídavky v remaku, které, ačkoliv jsou vítané, jsou tak málo početné a tak malého rozsahu, že těžko ospravedlňují oběť toho, co tu bylo dříve. Je to klasický případ dvou kroků vpřed a jednoho zpět; nové vylepšení je vynikající, ale ne zcela zaplní prázdnotu, kterou zanechalo. Je nemožné ignorovat tyto chybějící funkce, když je scénář WotL prezentován jako alternativa k tomu novému.

Jedním z zajímavějších aspektů příběhového pozadí původní hry byly vedlejší příběhy ve stylu „vyber si vlastní dobrodružství“, které dříve existovaly pouze v minihrách uvnitř hry a byly pro mnoho hráčů nedostupné. Nový anglický překlad těchto příběhů byl lákavou možností, šancí konečně zažít hlubší vrstvu světa Ivalice.

Bohužel, provedení zde nechává mnoho přání. I když je to technicky nový příběhový prvek pro západní publikum, tyto krátké odbočky v narativu jsou překvapivě chudé na obsah. Stává se jasné, proč nebyly v minulosti při lokalizaci prioritou; přinášejí velmi málo k celkovému zážitku a nakonec působí spíše jako promarněná příležitost než jako skutečné zlepšení.

Můj největší spor ohledně The Ivalice Chronicles je změna na samém konci hry. Klíčová část síly původního příběhu spočívala v jeho záměrné nejednoznačnosti a prostoru, který nechával pro interpretaci hráče - finále, které bylo stejně tak závěrem, jako ponurou, otevřenou otázkou.

Tento remake se však rozhodl poskytnout jasnější odpověď, čímž odstraňuje část tajemství, které jsem osobně považoval za zásadní pro emocionální náboj příběhu. I když si jsem jist, že tuto změnu ocení někteří, kdo preferují uzavřenost, nakonec to oslabuje hluboký, přetrvávající pocit tragédie, který činil původný závěr tak ikonickým. Je to odvážná, kreativní volba, ale pro mě oslabuje finální dopad příběhu.

Když se všechno shrne, mé několik připomínek k The Ivalice Chronicles jsou jen drobné námitky oproti tomu, čeho hra dosahuje. Hra je pozoruhodným úspěchem, úspěšně aktualizuje mistrovské dílo, aniž by obětovala jeho základní identitu. I když není dokonalá, je to významný krok vpřed, který dokazuje, že hloubka původní hratelnosti a složitý příběh se může krásně přenést pro moderní publikum.

Pro nové hráče je to dokonalý vstupní bod. Pro veterány je to nostalgický a napínavý návrat domů. Toto vydání je důkazem trvalé síly jak taktické RPG žánru, tak jedinečného vyprávění příběhů z Ivalice, a dává mi větší naději než kdy dřív na jeho budoucnost.