Doom: Temné věky je perfektní očista chutí po Clair Obscur: Expedice 33
Doom: The Dark Ages se přísně drží svého motta 'Stůj a bojuj'. Jste těžší a silnější verze vraha v tomto středověkém prequelu s novým arzenálem zbraní a schopností odrazit různé smrtící útoky nepřátel.
Ve skutečnosti je umění parování klíčové pro boj stejným způsobem, jakým podporuje bitvy ve hře Clair Obscur: Expedition 33 od Sandfall Interactive, hře, která vyžaduje, aby se hráči naučili parírovat, pokud chtějí mít šanci na úspěch. Respektuji zážitky, které od hráčů vyžadují takovéto úplné zapojení, žádají je, aby ovládli určitou mechaniku, nebo aby odešli frustrovaní, když musí neradi připustit, že to prostě není pro ně. Dark Ages však není zdaleka tak náročná ve svém systému parování, což ji činí ideální vítěznou jízdou pro ty, kteří právě dosáhli titulků v Clair a chtějí nahradit své slzy trochou krve a vnitřností.
Systém blokování ve hře Doom: The Dark Age není tak těžké zvládnout
Před vydáním společnost idSoftware jasně dala najevo, že chce, aby byl Doom: The Dark Ages přístupný pro všechny, ať už jste hráli každou jedinou hru série Doom, nebo jste se s touto sérií nikdy v životě nesetkali.
Toho je dosaženo rozšířením obvyklých nastavení obtížnosti, jako jsou ‚Hurt Me Plenty‘ a ‚Ultra Nightmare‘, zavedením řady posuvníků, které můžete upravovat a měnit podle své libosti. Můžete změnit zážitek tak, že budete prakticky nezranitelní, nebo udělat z této hry nejtěžší střílečku, jakou jste kdy hráli. Jakýkoli styl hry je platný a během mé kontrolní herní seance jsem neměl pocit, že by to ubralo na naprosté brutalitě a neúprosné výzvě, kvůli které jsem tuto sérii miloval. Naopak, pomohlo to tyto aspekty ještě více zesílit.
Nejprve jsem hrál na úrovni ‚Hurt Me Plenty‘ se všemi standardními nastaveními, ale brzy jsem zjistil, že parírování nepřátel je neuvěřitelně snadné. Útoky, které lze parírovat, mají jasně zelenou barvu, zatímco všechny ostatní jsou buď červené, nebo fialové a lze je pouze blokovat, nebo je musí hráč zcela uhýbat.
Od samého začátku je jasné, jak tento bojový systém funguje, a proč od nás hra The Dark Ages očekává, že budeme bojovat s nepřáteli na jejich vlastním území, místo abychom je neustále obcházeli ve snaze najít mezeru. Můžete to dělat, ale slibuji, že to není ani zdaleka tak zábavné a většinu střetnutí to činí únavnými. Radost z boje spočívá spíše v tom, že budete parírovat ze všech sil, jak uznáte za vhodné.
Ale tento nedostatek obtíží může být také zkázou: Zkáza temného středověku
Bez změny čehokoli je však na standardní obtížnosti samotný akt blokování tak snadný, že je to téměř trapné. Okno pro načasování je natolik vstřícné, že mohu zvednout svůj štít, když je projektil stále několik metrů daleko, a bude to počítáno jako blok, což odkládá důležité umění načasování stranou způsobem, který hru prostě činí méně uspokojivou. Ale pokud chcete udržet svou sérii blokování z Clair Obscur v mírnějším kontextu, pochybuji, že by to způsobilo nějaké potíže.
Nicméně po zastavení a otevření pauzovacího menu, abych něco doladil, to bylo stále příliš snadné. Musím předpokládat, že obecné nastavení obtížnosti, na kterém jsem hrál, mělo nějaký vliv na okna pro parírování, a musel bych podle toho upravit nastavení, pokud bych chtěl větší výzvu.
Ale pokud chcete větší obtížnost při odrážení útoků na stejné úrovni jako Clair Obscur nebo Sekiro, také to činí obecnou náročnost bojů mnohem, mnohem těžší. Není to dokonalé řešení.
Stejně jako nejlepší okamžiky boje ve hře Clair Obscur, mohou sekvence odrážení útoků v Doom: The Dark Ages proměnit bitvy v nepředvídatelné tance, když poskakujete po prostředí a používáte nespočet zbraní k roztrhání démonů na kusy, přičemž jejich nejsmrtelnější útoky jim posíláte zpět. I přes shovívavá časová okna to působí skvěle, a abych byl upřímný, je uspokojivé ztělesňovat tuto fantazii moci poté, co Sandfallovo RPG bylo tak neúprosně přesné.
Fanoušci hardcore Doom si budou chtít zvýšit obtížnost a udržet ji na vysoké úrovni, ale pro nováčky, kteří mohou přicházet po něčem jiném - zejména po Clair Obscur - je zde radost z okamžitého uspokojení. Nemohu to dostatečně doporučit. Pokud hledáte novou hru, která by zaplnila prázdno po Gustaveovi a jeho společnosti, proč nedát šanci Doom Slayerovi?