Denshattack: Hands-On dojmy z Tokyo Game Show

O Denshattack jsem toho moc nevěděl, když jsem se zúčastnil svého předpremiérového představení na letošním Tokyo Game Show, ale cítil jsem, že svému kolegovi a příteli, Georgi Fosterovi, jsem dlužen, abych si hru vyzkoušel.

Je to někdo, kdo ho těší jasné barvy a má zálibu ve hrách podobných této, a od jejího odhalení na Gamescomu o ní nadšeně mluví. Když se tedy naskytla příležitost ji předpremiérově vyzkoušet a nakonec se před ním pochlubit, neváhal jsem — a jsem rád, že jsem tak učinil, protože její rychlá, dovednostmi řízená akce a funky hudba mě nutí odpočítávat dny do jejího vydání.

Denshattack je připraven vrátit zpět postoj Jet Set Radio

Věděl jsem, že Denshattack obsahuje vlaky; to bylo zhruba to nejhlubší, co jsem o hře věděl, než jsem na Tokyo Game Show viděl její ukázku. Ukázalo se ale, že jde o rychlou arkádovou plošinovku založenou na dovednostech, kde ovládáte vlak přes nebezpečné skoky a provádíte triky, abyste získali vysoké skóre. Pokud to zní hodně, je to proto, že to opravdu hodně náročné je. Ale je to také hodně zábavné.

Moje ukázka začala cutscenou v postapokalyptické verzi Japonska, kde bylo město zdevastováno, ale malé skupinky lidí stále zůstávaly. Pokud jste byli v Japonsku, víte, jak vynikající je tamní veřejná dopravní síť, takže i přes veškeré zkázy není překvapením, že železniční tratě jsou stále většinou funkční.

Ukazuje se, že tyto tratě byly převzaty gangy, které je používají k tomu, aby svými vlaky projížděly vysokou rychlostí, předváděly triky a soutěžily ve vysokoscoreových soutěžích zvaných Denshattack.

Poté, co jsem použil kolejnice k doručení zásilky, si Denshattacker všiml mých přirozených dovedností a nabídl, že mi ukáže základy, než mě povede ke soutěžení v turnajích. Poté jsem se pustil do tutoriálu hry, a stačí říct, že bylo hodně co se učit, a často jsem v něm selhal.

Začal jsem tím, že jsem musel dělat jednoduché skoky přes rozbité koleje nebo měnit pruhy, abych se vyhnul nebezpečím, ale rychle se to vyvinulo v provádění odvážných kickflipů nebo barrel rollů, abych získal vysoké skóre. Mělo to pocit 3D hry Sonic, kdy se sviští po kolejích rychlostí blesku a vyhýbá všemu, co je na cestě, jenže tentokrát jsem měl desítky triků ve svém arzenálu.

Tento arzenál je mimořádně rozsáhlý. Různé triky lze provádět stisknutím kombinací tlačítek a pohybem analogového ovladače, a to, co začalo jako ollie a kick-flipy, se brzy proměnilo v některé z těch více obtížně srozumitelných triků ve stylu Tony Hawk’s Pro Skater. Ve spojení s neustálými nebezpečími se Denshattack stává děsivě frenetickým časem. Je to přesně ten typ záležitosti, na který si dokážu představit, že by se chytali ti, kdo se snaží získat vysoké skóre.

Skladby, které jsem přehrál, dokázaly zachytit jedinečnou krásu Japonska a zároveň přidaly své vlastní dystopické zvraty.

Vzhledem k tomu, že jsem měl s hrou jen krátký čas, měl jsem pocit, že jsem sotva začal objevovat, co všechno bych mohl dělat, a určitě jsem nebyl ani moc dobrý v tom, co jsem dělal, ale to mi nezabránilo užít si to naplno, což bylo částečně díky dokonalé atmosféře hry.

Denshattack se odehrává v tom, co jeho vývojáři popisují jako „japonskou dystopii“, a zemi, která už tak je plná jasných světel a neobvyklých pohledů, opravdu oživují vývojáři hry. Skladby, které jsem hrál, dokázaly zachytit jedinečnou krásu Japonska a přitom přidat své vlastní dystopické zvraty.

Tento design úrovně ožívá díky úchvatnému cel-shaded uměleckému stylu, který připomíná klasické Jet Set Radio na Dreamcastu, jenž mimochodem by se brzy mohl vrátit, a pulzující, stejně tak výrazný soundtrack. Je to jedna z nejvíc 'vibrujících' her, které jsem hrál od doby Persona, jen s tím rozdílem, že nemá pubertální úzkosti ani hrozby násilím. Aspoň si to myslím.

Nemám žádné pochybnosti, že Denshattack se stane indie hitem. Jeho hektické tempo, kombinované s bohatstvím triků a honbou za vysokými skóre, s motivem „ještě jedno kolo“, je přesně ten typ věci, po kterém publikum v poslední době toužilo.

Je to naprosto jedinečný námět, v nádherném prostředí, s úžasným výtvarným zpracováním a ještě lepší hudbou, a musím poděkovat Georgovi, že mi otevřel oči pro tuto krásu.