Viděl jsem gameplay Resident Evil Requiem a vypadá to, že všechny nejlepší části z 7 a remaku 2 jsou sloučené dohromady

Přál bych si, abych mohl říct, že jsem se zasmál vlastním útrapám po malém faux pas od Capcomu během Summer Game Fest minulý týden, ale zjevně beru Resident Evil velmi vážně. Od Resident Evil Village uběhly teprve čtyři roky a i když jsme od té doby měli několik skvělých REmakeů, už se nemůžu dočkat, až zjistím, co se stane dál s mými příteli Chrisem Redfieldem a Leonem Kennedym.

Po jeho opožděném odhalení jsem měl možnost nahlédnout na Resident Evil Requiem v akci. I když mi předvedená hratelnost neodpověděla na žádné z mých naléhavých otázek ohledně příběhu Requiem, potěšilo mě zjistit, že Capcom neztratil svůj cit pro budování neuvěřitelného napětí v rámci obyčejného. Pokud dáváte přednost plíživé paranoie z Baker Estate sedmé části před pohádkovou dramatikou ze Village, Requiem je přesně to, co doufáte, že bude.

Už žádné pohádky na dobrou noc

Hlavní hrdinka Grace Ashcroft se probouzí v panice. Je připoutaná k lůžku koženými pásy a má připojenou infuzi na paži. Kontext nám není dán, ale je jasné, že to není dobrá situace. Po krátkém zápasu se Grace podaří srazit skleněnou lahvičku infuze z jejího držáku (nepřestala nemocnice používat tyto lahvičky už v 70. letech?), než použije rozbité sklo k proříznutí pásů a osvobození se. Grace mohla ve ukázkovém traileru působit nervózně a roztržitě, ale je zřejmé, že je vynalézavá.

Grace opouští místnost a ocitá se v jakési opuštěné nemocnici nebo rehabilitačním centru. Fádní druh zdravotnického zařízení s pouhým recepčním pultem, dlouhou chodbou a spoustou malých místností, kde lidé nesmírně trpěli. Je téměř příliš tmavé na to, aby bylo vidět, a jediné zvuky, které slyšíme, jsou Graceiny měřené kroky a její nerovnoměrné, vyděšené dýchání.

To je ten druh uvěřitelného, rezidenčního hororu, ke kterému jsem doufal, že se série po Village vrátí. Upíří hrady a podzemní továrny je sice zábavné prozkoumávat, ale fantastická místa nikdy nemohou vyvolat stejný prudký pocit jako pomalá procházka dlouhou, temnou chodbou. Ten pocit stát nahoře na schodišti do sklepa a dívat se dolů do černé prázdnoty je prakticky univerzální; přetrvávající dětský strach, který nás stále zneklidňuje, i když už víme, že příšery nejsou skutečné. Myslím, že nejsou, že?

Nejlepší díly Resident Evil nám umožňují prozkoumat tento prastarý strach bezpečným, přesto vzrušujícím způsobem, a podle prvních dojmů se Requiem přesně trefuje do té atmosféry. Má v sobě všechen náboj první noci v domě Bakerů, nebo bloudění labyrintem RPD při hledání podivně tvarovaných klíčů. Přetrvává pocit nebezpečí za každým rohem, i když tam ve skutečnosti není. Udržuje vás v napětí tak dlouho, že když se na vás něco opravdu vrhne, je to téměř úleva.

Žena, příšera a spálená pojistka

Nemohu s jistotou říct, co Requiem dělá pro posun série kupředu, protože tato ukázka byla hlavně o návratu ke kořenům. Grace otevírá dveře do koupelny a hledá nejbližší cestu ven, ale je uvnitř příliš tmavé na to, aby něco viděla, takže se otočí zpátky.

Udělej si do hlavy poznámku na později. Pomalu se přesouvá k vzdálenému východu, ale ten se neotevře, a tohle tě možná překvapí, je vyhozená pojistka, kterou je potřeba vyměnit. Ačkoliv by to nerada udělala, nemá jinou možnost než prozkoumat okolí. Resident Evil se neustále mění, ale celá série je dokonale zachycena v této krátké sekvenci: jediný způsob, jak se dostat z noční můry, je jít hlouběji.

Grace najde zapalovač, který jí pomůže vidět ve tmě. Není toho moc, ale bude to muset stačit. Vydá se zpět do koupelny a, jak už to bývá, něco tam je. Něco hrozného.

Představte si El Gigante, ale menšího (El Gigantito?) a s výraznějším obličejem. Hmyzí oči, dlouhé, rozkládající se zuby, nejasný výraz, který vás nechává přemýšlet, zda je to stvoření jen jednající podle instinktu, nebo jestli je to vědomá bytost, a která z možností by byla děsivější. Na to však není čas myslet, protože míří přímo na vás. Bože, už je tu.

Máme tu další tradici Resident Evilu: smrtící hru na kočku a myš. Monstrum pronásleduje Grace po nemocnici, ale ona stále musí najít pojistku a vyměnit ji, aby mohla uniknout. Ať už je to pan X, Jack Baker nebo lady Dimitrescu, Resident Evil vždy potřebuje pronásledovatele, a tento je obzvlášť děsivý. Někdo, kdo byl se mnou na projekci, skutečně zakřičel, když se monstrum objevilo, pokud potřebujete vědět, jak strašidelné to je.

30 let Resident Evila v jedné hře?

Grace několikrát těsně unikne příšerě na cestě k pojistce, ale video končí dříve, než uvidíme, co čeká za nemocnicí. Tento malý úsek však obsahuje hodně, a pokud je Requiem tak ambiciózní, jak se říká, očekávám, že tato ukázka byla zcela záměrně omezena. Jako poslední pokušení bylo odhaleno, že hru lze hrát celou jak z pohledu první, tak třetí osoby. V pauzovacím menu můžete mezi těmito pohledy přepínat.

Vždycky si rád myslím, že sedmička byla vytvořena pro první osobu a byla pro to lepší hrou, takže mě zajímá, jak se zážitek změní v závislosti na tvém pohledu, ale i kdyby se jedna možnost ukázala jako ta ‚zamýšlená‘, jsem rád, že obě existují.

Výročí jsou pro Capcom velká záležitost a Resident Evil je bezesporu jednou z jeho nejdůležitějších franšíz. Jako hra k 30. výročí je tlak na to, aby Requiem uspěl, ještě větší. Bohužel, pokud se podíváme na každou éru Resident Evilu jako na trilogii, jak trojka, tak šestka nesplnily očekávání. Doufám, že Requiem přeruší tento cyklus, a podle toho mála, co jsem zatím viděl, to vypadá, že i Capcom doufá totéž.