Demon Slayer: The Hinokami Chronicles 2 je dokonalým ztělesněním hesla „Co není rozbité, neopravuj“
Během posledních několika generací konzolí si anime videohry vysloužily špatnou pověst. Většina z nich, jako Jujutsu Kaisen, My Hero Academia a One Punch Man, jsou 3D arénové bojovky, které se více zaměřují na okázalost, převyprávění příběhových linií anime a obrovské obsazení postav než na složité bojové mechaniky nebo nabídku unikátních způsobů hraní.
Existuje však několik málo, kteří se 3D arénovému boji věnují tak dobře, že to téměř nevadí. Můj celoživotní zájem o vše, co souvisí s Goku, znamená, že mě napadne Dragon Ball: Sparking Zero, ale možná nejlepším příkladem je Naruto: Ultimate Ninja Storm, který za poslední dekádu a něco dokonale zdokonalil recept na adaptace anime. Tento recept na úrovni Michelin hvězdy následoval bez výhrad i Demon Slayer: The Hinokami Chronicles, když vyšel před několika lety.
Vzhledem k tomu, že Hinokami Chronicles pochází od CyberConnect2, toho samého týmu, který vytvořil Ultimate Ninja Storm, dávalo smysl přenést nádherné známé grafiky, přesné převyprávění anime a efektní, a přitom jednoduchý boj.
To vše hrálo ve prospěch Demon Slayera, díky čemuž se stal jednou z nejlepších anime adaptací vůbec. Není tedy překvapením, že jeho pokračování působí jako další porce stejné kvality, jen s novou sérií příběhových linií a ještě víc vyleštěnou.
Hraní hitů ve stylu Demon Slayer
Nedávno jsem si vyzkoušel verzi Demon Slayer: The Hinokami Chronicles 2 z Summer Game Festu, která mi umožnila vidět rychlý 30minutový úryvek nového singleplayerového příběhového režimu pokračování. Vše začalo s velkým nástupem ke konci Arkády zábavní čtvrti, kde měl Tanjiro svůj první souboj proti děsivému démonu Daki.
Hned zkraje se jedna z hlavních předností The Hinokami Chronicles ukázala v plné síle - vynikající adaptace původního materiálu. CyberConnect2 vždy odvádí neuvěřitelnou práci při oživování světa anime, včetně skvělých hereckých výkonů anglického dabingového obsazení a některé z nejefektnějších grafik v žánru. V posledních letech jsem sice sérii tolik nesledoval, ale okamžitě mě znovu vtáhla do světa Demon Slayer přesně tak, jako při první hře.
I když jsem si to sám nevyzkoušel, bylo mi řečeno, že The Hinokami Chronicles 2 obsahuje i některé příběhové bitvy z první hry. Nebude to tak podrobné, ale je hezké, že tam je jako shrnutí.
Samozřejmě, i když je skvělé slyšet Tanjirovu nakažlivou pozitivitu a dokonce ho vidět, jak se ke konci svého boje stává vážnějším, hlavní atrakce Hinokami Chronicles jsou její bojové mechaniky. Je to velmi podobné hrám Ultimate Ninja Storm s úskoky, bloky, nádhernými speciálními útoky na měřítku a několika základními, ale efektními komby, které vám dodají pocit moci, aniž byste to museli přehánět.
Flashy boj v Hinokami Chronicles je stejně solidní jako vždy, i když výrazně neposouvá laťku
Demon Slayer se stále spíše zaměřuje na podívanou a prožívání anime než na to, že by šlo o hlubokou bojovou hru, ale má některé prvky, které ho odlišují. Například existuje kombo metr, který vám brání v příliš častém spamování útoky a nutí vás zamyslet se nad tím, jaké pohyby provádíte v čase, který máte. Je třeba si na něj zvyknout, ale dělá souboje hlubší a strategičtější, a přitom jsou stále stejně efektowní díky speciálním útokům.
Všechno toto je ponecháno víceméně stejné jako v prvním dílu, protože jsem v mé ukázce nezaznamenal žádné zásadní rozdíly kromě toho, že vše působilo o něco plynuleji. To samo o sobě není špatná věc, protože to předtím fungovalo velmi dobře, ale do Hinokami Chronicles 2 bych nevstupoval s očekáváním zásadní změny, i když již byly potvrzeny některé nové funkce, jako jsou tag ultimate.
Souboj s Daki jako Tanjiro by mohl být rutinou (kromě toho, že šlo o úplně novou adaptovanou část z anime), ale zajímavou částí dema bylo, když jsem na chvíli přešel na Inosukeho a trochu prozkoumával. To prozkoumávání spočívalo hlavně v tom, že jsem mu třískal hlavu do stropu nad sebou, abych našel démona, ale šlo o příjemnou odbočku, která ukázala určitou rozmanitost v režimu příběhu a nabídl typický šarm Demon Slayer.
Po tom se však opět hrálo za Tanjira v závěrečné bossovské bitvě s nezapomenutelnými rychlými akcemi od CyberConnect2, které vše korunovaly. Moje demo bohužel skončilo právě tam, než se věci vážně rozjely s Tengenem, ale to, co jsem hrál, mi stačilo, aby mě to nadále bavilo a těšil jsem se na hraní, i když jsem si jistý, že budu vědět, co od plné hry očekávat.
Stejně jako Ultimate Ninja Storm před ním, i Demon Slayer: The Hinokami Chronicles 2 vypadá, že bude spíše iterací než evolucí. Ačkoliv je to obvykle špatné znamení pro pokračování, základy původní hry byly tak silné, že mi to vůbec nevadí - budu jen rád, že se mohu znovu ponořit do světa Demon Slayera a prožít jeho ikonické bitvy znovu.