Resident Evil Requiem: náhled na Gamescom

Úplné upřímnění, miluji hororové hry, ale jsem strašpytel. Mnohokrát během své herní kariéry jsem se ocitl, jak zírá na temný koridor, paralyzovaný a nehybný. Vyžaduje to hodně odvahy opustit bezpečí mezního prostoru, ale vždy to nakonec udělám… Nakonec. Říkám vám to proto, že jsem nikdy nebyl tak vyděšený z chození po té samé chodbě jako během mého času s Resident Evil Requiem na Gamescomu.

Moje ukázka začíná tím, že se Grace Ashcroft probouzí svázaná v opuštěném zdravotnickém zařízení. Jak už možná víte, Grace je agentkou FBI a hlavní postavou hry. Je dcerou Alyssy Ashcroft, přeživší z Racoon City a hratelné postavy v Resident Evil Outbreak. V herním záznamu, který vydal Capcom při Opening Night Live, vidíme, jak Alyssa tragicky končí několik let před událostmi Requiem.

Každopádně zpátky k mé současné situaci. Zdá se, že jakákoli entita, která zajala Grace, experimentuje s její krví - jsem si jistý, že se nám to časem nevrátí jako problém. Federální agentka se rychle osvobodí ze svazků - a právě tehdy začaly všechny mé problémy.

Procházel jsem se po úvodní místnosti - v úvodní místnosti se přece nikdy nic špatného nestane, že? Rozhodl jsem se hrát z pohledu třetí osoby, protože hry z pohledu první osoby mi občas způsobují nevolnost. Také, pohled první osoby je strašidelnější, OK? Lehce se lekám. Requiem tě také varuje ještě před začátkem hraní, že pohled první osoby je považován za nejvíce ponořující způsob hraní.

To je obzvláště důležité, pokud jde o osvětlení, protože v tomto náhledu Grace spoléhá na zapalovač, aby viděla před sebou ve zcela tmavém zařízení. Pohled z první osoby umožňuje více si pohrát se zorným polem, ale u pohledu z třetí osoby je třeba zajistit nějaké ambientní osvětlení, aby hráč mohl vidět svou postavu. Bohužel ani můj o něco lepší zrak nestačil, abych se zachránil před tím, co mě čekalo.

Temné chodby, temnější předtuchy

V klasickém stylu Resident Evil mají popisy předmětů v Requiem všechny stejný naivní tón. ‚Lahvička s krví, zajímalo by mě, odkud to přišlo?‘ Neměj starosti, Grace. Po rychlém rozhlédnutí jsem vyšel ze startovní místnosti do… hádáš správně, série temných chodeb. Jediné, co bylo osvětlené, byla socha poníka uprostřed kroku, stejně majestátní jako děsivá.

Rychle jsem narazil na zamčené dveře, které vyžadovaly klíč, a na elektricky poháněné dveře, které potřebovaly pojistku. Po chvíli marného hledání jsem zaslechl hlasitý výbuch ze směru, odkud jsem přišel. Moje pocit hrůzy postupně narůstal. Věděl jsem, co musím udělat, ale nebyl jsem si jistý, zda mám sílu to zvládnout. Začal jsem se vracet chodbou zpět k místu výbuchu.

Fyzicky jsem byl v místnosti plné dalších účastníků Gamescomu, kteří hráli hru, ale to nijak nezeslabovalo můj strach. Snažím se být si vědom toho, co je kolem mě, abych nevyskočil vzad ze strachu a nezpůsobil, že by se nějaký spoluhráč svezl do jednoho z drahých monitorů Capcomu.

A hle, jedny z dříve zamčených dveří jsou teď pootevřené. Fantastický. Vstoupím dovnitř a otevřu další dveře, a na Grace padá mrtvola nakaženého. Možná by se s tím jumpscare vypořádala lépe než já. Když však děsivá třicemetrová bestie zvedla mrtvolu a ukousla jí hlavu, naše hrdinka byla stejně vyděšená jako já.

To začíná honička; noční můra troll se za vámi plazí, zatímco se snažíte držet se v klidu. Samozřejmě, první věc, kterou jsem udělal, bylo otočit se a rozběhnout se na to stvoření. Musíte se podívat smrti do tváře, abyste ocenili život… nebo se prostě méně bojím, když vím, co se stane, když vás chytí.

Netřeba říkat, že ta věc požírala Grace. Capcom, jako obvykle, si s animacemi smrti opravdu pohrává - tvor ji popadl z podlahy a spolkla od nohou nahoru jedním snadným chrupečkem. Při mém dalším pokusu jsem prostě zaběhl za roh a dunivé kroky za mnou se zastavily.

Ještě jednou jsem se vrátil do místnosti, kde jsem našel tu bytost, a okamžitě jsem zjistil, že potřebuji posunout vozík na místo, abych se dostal k něčemu na polici. Samozřejmě je vozík obsypaný věcmi, a ne, nemůžete ho jemně očistit od předmětů před tím, než jej přesunete. Zkoušel jsem to, ale Grace byla překvapivě laxní ohledně celé věci.

Přísahám, že jsem ten vozík posouval tak pomalu, jak jen to analogová páčka dovolila, ale i tak z něj spadl šálek na zem. Hřmění se vrátilo, když jsem se krčil za vozíkem. Zpětně nebyl nápad schovat se přesně na místě, odkud zvuk vycházel, zrovna nejlepší. Přesto jsem byl optimistický. Říkal jsem si, že stvoření, které teď mám zcela na očích přes okno do přilehlé chodby, jen projde, jedna z těch připravených děsivých scén.

Ne, vstoupila přímo do místnosti, přistoupila ke mně, kde jsem se krčil strachem, a v jednom rychlém pohybu mě spolkla. Moje náhledové okno skončilo krátce potom. Byl jsem zklamaný, a možná i trochu ulehčený.

Mám pocit, že Requiem se bude více zaměřovat na horor než na akci. Capcom opakovaně uvádí, že protagonistka citlivá na děs, jako je Grace, je vhodnější pro horor než někdo jako Leon. Během hraní Requiem jsem v tom viděl pravdu, zvláště když tato ukázka hry neobsahovala žádné zbraně, což mě nechalo bezmocného a vyděšeného tváří v tvář mému zlému pronásledovateli.

Technicky vzato jsem nesmírně ohromený. Plamen zapalovače tančí po zdech, vrhá stíny po místnosti a zvyšuje atmosféru. Zvukový design je perfektní - šramotění stvoření za vámi je zdrojem hrůzy, i když se postupně vzdaluje. Vizualně jsem velkým fanouškem stylu Capcomu a Requiem vypadá na RE Engine lépe než kdykoli předtím.

Byl jsem tak ponořený, že jsem během hraní napsal jen jednu poznámku: „Vrchol survival hororu.“

Resident Evil Requiem vychází 27. února pro Xbox Series X/S, PlayStation 5 a PC.