Každá sezóna Star Treku: Nová generace, seřazená

Je těžké si to dnes představit, ale když v roce 1987 debutoval seriál Star Trek: Nová generace, jeho počátečné přijetí bylo v nejlepším případě smíšené. Seriál, který se nakonec stal vítězem ceny Emmy a stal se stálou součástí rozhovorů o science fiction televizi po téměř čtyři desetiletí a stále pokračuje, čelil nejen intenzivní kritice od fanoušků, kteří považovali jakýkoli návrat Star Treku bez Kirka za frašku; ale rané epizody samy o sobě byly daleko od toho, aby byly milované.

V rámci závazku TheGamer hodnotit každý z několika spin-offů Třetího tisíciletí z 90. let se podrobněji podíváme na sedmiletý úspěšný příběh TNG, rok po roce.

7. První sezóna (1987-88)

Není na tom co cukrovat. První sezóna seriálu Star Trek: Nová generace je jednou z nejslabších sezón v celé franšíze. Dá se argumentovat, že je dokonce nejhorší.

Premiéra série „Setkání u Farpointu“ nepříliš zdařile představila hlavní herecké obsazení show. Dokonce i Sir Patrick Stewart v ní vypadal opravdu nesvůj. Bezprostředně na to navázala epizoda „Teď nahý“, bolestně přehnaný výstup, který minul cíl zamýšleného humoru a skončil trapným fiaskem, následovaná epizodou „Kodex cti“ - epizodou tak špatnou, že ji Jonathan Frakes oprávněně označil za „rasistickou“. Ne zrovna trekovská filozofie.

Občas se objevil nezapomenutelný díl; „Velké rozloučení“, který představil franšízu brzy všudypřítomnému holodecku, je okouzlující malý detektivní noir díl s uvolněnou atmosférou, a „Spiknutí“ přináší parazitickou mimozemskou nákazu do Hvězdné flotily za doprovodu lahodně nepříjemného děje s hororově laděným závěrem.

Přesto je téměř všechno ostatní nanejvýš průměrné a často přímo mizerné. Zřídka doporučujeme úplně přeskočit epizody Star Treku, ale najít si průvodce sledováním první sezóny TNG není špatný nápad.

6. Druhá sezóna (1988-89)

Podle toho, koho se zeptáte, druhá sezóna Star Treku: Nová generace není o moc lepší než ta první. S tímto názorem zásadně nesouhlasíme, ale to neznamená, že jsou všechny zprávy pozitivní.

Začínaje trapným dílem „The Child“ a konče závěrečnou reprízou ve „Shades of Grey“, která je obecně považována za nejhorší epizodu v 176dílné sérii, druhá sezóna rozhodně nezačíná a nekončí dojmem velkého úspěchu. Ale začínáme pozorovat, že se herci ve svých rolích cítí pohodlněji, a milovaný kapitán Jean-Luc Picard a Data zvládají své role obzvlášť dobře, jak se celková produkce zlepšuje.

Když už mluvíme o těchto dvou legendárních postavách, „Míra člověka“ je jedním z prvních velkých mistrovských děl TNG. Picard se soudí za práva svého myslícího androidního člen posádky v napínavém soudním dramatu. „Otázka cti“ přináší první úspěšnou epizodu TNG zaměřenou na Klingony, kdy velitel William Riker slouží na lodi v rámci výměnného programu s kdysi nepřáteli Federace, kteří se nyní stali poněkud napjatými spojenci. A „Vyslanec“ je začátkem velmi dlouhého, nakonec uspokojivého příběhu přesahujícího tři série (!), zaměřeného na Worfa.

„Q Who?“ přináší druhý návrat John de Lancieho okouzlujícího ďábelsky všemocného Q, který staví lidstvo před soud od průměrného začátku série až po její mnohem silnější závěr. Ještě důležitější je, že „Q Who?“ představuje Borgy, kteří se nakonec stali patrně nejpamátnějšími a nejvíce populárně-kulturně vlivnými padouchy Star Treku.

5. Sedmá sezóna (1993-94)

Jsme příznivější vůči sedmé sérii než většina fanoušků, i když pravděpodobně hodnotíme poslední kapitolu seriálu zhruba stejně jako ti samí fanoušci. Celkově jde o nejméně působivou sérii po rozpačitých prvních a druhých letech Star Treku: Nová generace, ale to neznamená, že by byla nějak hrozná.

O sedmé sérii a jejích pochopitelně mizerných epizodách se hodně mluvilo. „Genesis“ bere všechno, co bychom měli chápat o evoluci, a obrací to na kýčovitý způsob, který je naprosto nemožné brát vážně. „Emergence“ je ubohý, nedotažený pokus dát počítači Enterprise děsivou autonomii. Ve skutečnosti je to spíše nuda. A „Sub Rosa“, kde je doktorka Beverly Crusher v posteli s mimozemským duchem, je plná sténání a povzdechů - především těch druhých. Je to opravdu, opravdu špatné.

Ale nenechte se těmito a dalšími propadáky odradit od sledování sedmé série, protože zde najdete také několik absolutních vrcholů TNG. „Lower Decks“, který inspiroval název animovaného komediálního spin-offu z let 2020-2024, staví na střed dění „méně významné“ důstojníky lodi v poutavém příběhu s opravdovým napětím. „Parallels“ je fascinující multidimenzionální dobrodružství; „The Pegasus“ může být nejlepší epizodou velitele Rikera vůbec; „Preemptive Strike“ stylově posílá vedlejší postavu Ro Laren pryč (no, alespoň do několika desetiletí později). Především „All Good Things…“ je oslavován jako jeden z nejlepších televizních závěrů seriálů - a my s tím zcela souhlasíme.

Sedmá sezóna je nepopiratelně nerovnoměrná, ale výrazně těží z úplného pohodlí, které mají herci ve svých rolích a ve vzájemné spolupráci v této části seriálu, a dokonce i epizody střední úrovně, jako je „The Gambit“, dobrodružný dvoudílný příběh, mají spoustu kouzla.

4. Čtvrtá sezóna (1990-91)

Čtvrtá sezóna samozřejmě uzavírá ten napínavý závěr dílem „Nejlepší z obou světů, část II“. Zatímco lidské drama nedosahuje výšek svého nastavení, Bitva u Wolf 359, při níž Hvězdná flotila vztyčuje zoufalou obranu proti Borgům, to vyrovnává. Bezprostředně po premiéře následuje díl „Rodina“, který přidává více hloubky našemu oprávněně emocionálně poznamenanému Picardovi, který se právě vrátil z časů, kdy byl Borg.

Je tu tolik dalších věcí, které stojí za to milovat. „The Drumhead“ je další epizoda soudního procesu, ale - jak je typické pro TNG - je fascinující. „Remember Me“ je mrazivý příběh o Crusherové, „Reunion“ posouvá věci dopředu pro Worfa a ukazuje narůstající křehkost Klingonské říše, „Future Imperfect“ je psychologický thriller zaměřený na Rikera a „Data’s Day“ je okouzlující.

„Zranění“ je naše první zaměření na náčelníka Milese O'Briena a představení Cardassianů, kteří budou postupně nabývat na důležitosti, jak seriálové odbočky Deep Space Nine převezmou děj a rozvinou ho. „První kontakt“ je čisté sci-fi potěšení. „Qpid“ umisťuje obsazení TNG do Sherwoodského lesa - to snad stačí k popisu. To vše vyvrcholí v „Obnovení, část I“, epické první části příběhu Klingonské občanské války.

Některé jsou opravdu hořké. „Ztráta“ má špatné tempo a je vleklá. „Ďáblův díl“ je trochu až příliš ve stylu TOS, což pro TNG prostě nefunguje. „Dítě galaxie“ vykresluje Geordiho La Forge jako rozmrzelého a romanticky manipulativního až do rozčilující, poloviční až k charakterové destrukci; díky Bohu za „Okem mysli“, což je mnohem lepší zobrazení Geordiho ve čtvrté sezóně.

3. Třetí řada (1989-90)

Třetí série je ta, kdy Star Trek: Nová generace „pěstuje vousy“, což znamená, že začíná být dobrá. Tedy stabilněji dobrá a s obecně vyššími vrcholy než předtím. Termín, který je hravým odkazem na to, že Riker náhle má vousy, se stal natolik rozšířeným, že lidé ho od té doby používají o desítkách různých televizních pořadů.

Herecké obsazení se v tomto bodě skutečně začíná semknout, což přispívá k úspěchu epizod Data „The Most Toys“ a dojemného rodičovského příběhu „The Offspring“, Rikerovy a Troiiny „Ménage a Troi“ - s vyústěním prostřednictvím Picarda, které je naprosto vynikající a vtipné - a dalších. Romulani se dostávají do ostřejšího záběru, jak je vidět v napínavých epizodách „The Enemy“ a „The Defector“, nepřátelském LaForge příběhu a politickém thrilleru. „Sarek“ je silným a tragickým zaměřením na Spockova odcizeného otce, „Sins of the Father“ je jednou z nejlepších epizod Worfových a klingonským grand tour de force, a „Yesterday’s Enterprise“ přivádí zpět zesnulou Tashu Yar v sáze o tragédii a triumfu.

Vše končí s epizodou „Nejlepší z obou světů, část I“. Invaze Borgů, kompromitovaný Picard, Rikerova výzva - tento dramatický závěr patří mezi nejslavnější televizní cliffhangery a během letních měsíců vyvolal horečné spekulace.

Většina průměrných epizod vlastně ani není tak průměrná. „Booby Trap“ je trochu vleklá; „The Price“ postrádá inspiraci a (jako většina TNG) si neporadí dobře s Ferengi; „Captain’s Holiday“ je kýčovitý pulpový román, a ano, víme, že má své fanoušky. To samo o sobě je výmluvné, i když se nám to nelíbí! „Transfigurations“, předposlední epizoda, se dopouští toho největšího televizního hříchu: Je strašně nudná.

2. Pátá sezóna (1991-92)

Začínaje závěrem Klingonské občanské války s „Redemption, Part II“ a konče docela úspěšně časoprostorovou extravagancí „Time’s Arrow, Part I“, pátá sezóna pravděpodobně vrcholí v první polovině - „Darmok“ je tak ctěný příběh o jazykových a mezikulturních výzvách, že se dostal do knihoven vysokoškolských vyučujících po celém světě. „Ensign Ro“ představuje již zmíněnou oblíbenou postavu Ro Laren. „Disaster“ poskytuje poražené poradkyni Deannie Troi její první, velmi oceňovanou zkušenost s velením (a Worfa, který nejistě přivádí na svět dítě Milese a Keiko O’Brienových, s jednou z nejzábavnějších porodních scén v historii televize).

Dvoudílná epizoda „Unifikace“ přivádí zpět nadčasového Spocka v podání Leonarda Nimoye v pěkném částečném propojení se šestým filmem původní série. A „Cena života“ je největším okamžikem Lwaxany Troi. Pokud to nezní jako působivý úspěch, nechceme vás obviňovat. Ale vážně, je to dobré.

Druhá polovina má stále skutečné vítěze: „Příčina a následek“ je psychedelický příběh zahalený mlhou vzpomínek; „První povinnost“ předvádí napínavý soud ve Starfleet Academy, ve kterém je nikdo jiný než Wesley Crusher považován za pohrdaného; „Já, Borg“ je odvážný obrat v sáze o Borgech; „Vnitřní světlo“ je možná Picardova nejvíce oslavovaná epizoda.

Pátá sezóna stále klopýtá, ale na druhou stranu, každá sezóna má své slabší díly. „Hra“ je mnohem horší využití Wesleyho než „První povinnost“; působí to jako bolestivě zastaralý pohled na herní médium. „Porušení“ není ten „správný“ typ nepohodlného, pokud chápete, co tím myslíme. „Manévr moci“ není vítěz, který by jeho myšlenkově ovládaný hook s odpadlíky mohl být. „Vyvrhelec“ se snaží řešit vážný společenský problém (jak to Star Trek často dělá), ale dělá to špatně (jak to Star Trek někdy dělá).

1. Šestá sezóna (1992-93)

Většina obsazení Next Gen považuje jeho šestou sezónu za nejlepší. I když to rozhodně není úplný konsensus mezi fanoušky, kteří stejně rádi uvádějí třetí, čtvrtou nebo pátou sezónu, my s tím naprosto souhlasíme.

Šestá sezóna má něco výjimečného. Je to neměnná vlastnost, která překonává i nejslabší části, síla a sebevědomí v její produkci, které prosvítá v každém výkonu. Toto je TNG v jeho vrcholném vývojovém období.

„Relics“ odvážně přivádí zpět Scottyho z Původní série, „Schisms“ vás může trochu znepokojit tím, že se budete bát, že vás v noci unesou mimozemšťané (myslíme to pochvalně, pro pořádek), „A Fistful of Datas“ je divokozápadní extravaganza pro - zrovna pro Worfů, „Ship in a Bottle“ je hodinou etiky na holodecku, „Face of the Enemy“ je obvyklý romulanský plán-v-plánu, který zároveň dává Marine Sirtis opravdu brilantní materiál pro Troi.

„Tapestry“ je absolutní vrcholné vystoupení Q, „Frame of Mind“ je nejskvostnější výkon Jonathana Frakese vůbec, „Rightful Heir“ zpochybňuje Worfův obtížný smysl pro víru, „Second Chances“ je Frakes proti… Frakesovi v příběhu o pseudo-klonu a „Timescape“ je jedinečný pohled na whodunnits. Dvoučást „Chain of Command“, ačkoliv poněkud umělá, je napínavá od začátku až do konce a zůstává jednou z mých osobně nejoblíbenějších dvouhereckých ukázek, kdy je Picard mučen svým cardassijským trýznitelem, Guledem Madredem.

Co je na tom legrační, je to, že zde existuje spousta poměrně obyčejných epizod navzdory našim nadšeným celkovým chválám. „Rascals“ je směšné, „Aquiel“ je nudné, „Birthright, Part I“ je tak nějak průměrné a jeho pokračování není o mnoho lepší. Dokonce i „The Descent, Part I“, závěr poháněný Borgy, mohl potřebovat trochu doladění. Přesto jsou vrcholy zde tak nepřekonatelné a široké tahy show fungují tak neuvěřitelně dobře, že šestou sezónu stále hodnotíme jen o něco málo výše než také vynikající pátou.