Proč komici vytvářejí tak efektivní horory?

V rámci svého bakalářského studia jsem musel absolvovat kurz o předmětu, ke kterému má každý student angličtiny silný názor jedním či druhým směrem: díla Williama Shakespeara. Moje univerzita rozdělila tuto legendární sbírku literatury do dvou kurzů, přičemž jeden se zaměřoval na tragédie jako Hamlet a Macbeth, a druhý na komedie jako Kupec benátský a Mnoho povyku pro nic.

Jako celoživotní nepřítel Shakespeara jsem neměla zájem, ale byla jsem nucena si vybrat jednu hru, pokud jsem chtěla absolvovat, takže jsem si zvolila tragédie, protože mi ten semestr nejlépe sedly do rozvrhu. Profesor byl stejně jeden z mých oblíbených z předchozího kurzu, takže jsem věděla, že z toho alespoň něco vytěžíme. A něco jsem opravdu získala - většinou pocit, že hranice mezi „komedií“ a „tragedií“ je velmi, velmi tenká.

Nejlepší horor přijde, když to nejméně čekáte

Komedie byla vždy něco, co spojovalo mou rodinu, když jsme já, můj táta a bratr měli úplně stejný smysl pro humor. Takže jsem vyrůstal při sledování spousty komedií v televizi, včetně, ale nejen, pořadů jako The Whitest Kids U’ Know nebo Key & Peele. I dlouho po tom, co oba pořady debutovaly, si je stále hojně citujeme mezi sebou v rozhovorech - i nechápavě. Už jsou v naší DNA.

Jména jako Zach Cregger a Jordan Peele mi byla dlouho známá, ale v poslední době je vnímám spíše jako režiséry děsivých hororových hitů. Pamatuji si, že jsem byl překvapen, když jsem se dozvěděl, kdo napsal a režíroval snímek Get Out z roku 2017, protože jsem nevěděl, co od hororu od někoho očekávat, jehož komedie mě roky rozesmívala do slz.

Peele vyvážil základní psychologické prvky hororu s mistrovně načasovanými momenty komického uvolnění, a být donucen se smát během napínavých thrillerů vás vždy překvapí. Obvykle vás to také brzy po tom pěkně praští přes nervy, když se stane další děsivá věc, zatímco máte stráž dolů. To samé najdete i ve filmech Creggera - ty malé momenty slunečního světla, které dělají temné okamžiky zdánlivě ještě temnějšími v porovnání.

Ve třídě jsme se učili, že tragédie je definována temnými záhadami, jasnými protivníky s na oko zlým úmyslem a relativně ponurým osudem. Komedie naproti tomu mají charakteristické rysy jako jednoduchá nedorozumění, lehce pošmodrchané zlo a obvykle pozitivní vyústění.

Když o tom tak přemýšlíte, není každá z těchto věcí vlastně jen protiváhou té druhé?

Jak komici využívají načasování a jemné nuance k ovládnutí hororu

Jak komedie, tak tragédie používají při vyprávění příčinu a následek - něco se stane a vy na to reagujete, buď smíchem, nebo výkřikem. Je to stejné napětí, nastavení tónu a, doufejme, skvělý výsledek, ať už jdete po děsu nebo potěšení. Nechte publikum, aby uvěřilo, že ví, co přijde dál, a pak náhle překvapte jejich očekávání, aby zareagovalo.

Nuance je další požadavek pro dobré vyprávění v obou žánrech, protože nikdo opravdu nemá rád, když je tématem toho, co sleduje, doslova bušen do hlavy. Musíte vědět, kdy přidat a kdy ubrat, a to způsobem, který platí stejně pro komedii i horor, pokud se to dělá správně.

Na načasování záleží i v obou žánrech; špatně načasovaná odhalení mohou způsobit, že vtipy i strašidelné momenty selžou. Stejně jako byste nevykřikli na strašidelnou scénu, kterou jste předem očekávali, ani byste se nesmáli vtipu s nápadně zřejmým pointou; vědět, jak a kdy překvapit své publikum, je zásadní pro zvládnutí jak hororu, tak komedie.

Konečně je rovnováha klíčovou součástí. Oba žánry se mohou snadno stát příliš náročnými, pokud je vrstvíte příliš silně. Pokud je váš příběh plný jen děsu nebo jen smíchu, můžete během cesty ztratit diváky, protože se stanou otupělými na to, co jim nabízíte. Překvapení je zásadní jak pro horor, tak pro komedii. Desátý příběhový zvrat nebude mít takový dopad jako ten první, pokud neumožníte publiku občas si odpočinout.

Umět efektivně něco přinést na stůl může také znamenat vědět, jak to zase vzít pryč, a právě tímto způsobem si Peele i Cregger opět budují své jméno - tentokrát jen s hororem, nyní, když jsou dobře zavedenými komiky. Ale v Barbarian z roku 2022 je tón White Kids, kdy AJho agent neustále na telefonu nabádá, aby se uklidnil, stejně jako byl Key & Peele nádech při scéně, kdy Rose v Get Out vybírá cereálie a mléko zvlášť. Můžeš se smát, jen dost dlouho na to, abys byl pohodlný, než ti tihle režiséři zasadí další úder.

Komedie a tragédie byly vždy dvě strany téže mince. Určitě bych se při studiu The Whitest Kids U’ Know nebo Key & Peele na vysoké škole bavil víc, než když jsem procházel Shakespearovy hry řádek po řádku, ale možná skandálnost přichází s časem? Pokud je to pravda, jsem optimistický ohledně těchto dvou komiků, kteří se stali producenty hororů: Shakespeare jednou řekl, že „celý svět je jeviště,“ a vypravěči jako Cregger a Peele to dnes stále dokazují.