Port Nintendo Switch 2 mi uvědomil, že hru, kterou mám nejméně rád, ale přesto jsem ji nejvíce znovuhrál, je Cyberpunk 2077
Prostě nemohu přestat hrát Cyberpunk 2077. I když ještě nemám Nintendo Switch 2, vím, že jakmile se mi podaří sehnat tu nepolapitelnou konzoli, bude pokušení RPG od CD Projekt Red příliš silné na to, abych mu odolal. V roce 2020 jsem si koupil timeshare v Night City a nemohu si pomoci, abych tam každých pár let nejel na dovolenou.
Vzpomínka na proslulý start
Stejně jako miliony dalších hráčů (pouze na Steamu) jsem tam byl toho osudného prosincového večera, připraven začít své dobrodružství, jakmile mě CDPR pustí dovnitř. Udělal jsem z toho zvláštní událost. Koupil jsem si nějaký Game Fuel a Crunchy Fajita Takis. Přišel jsem na to, jak vypnout neuvěřitelně starou závěsnou lampu v mé pracovně, abych mohl hrát ve tmě. Smíšené recenze od mých kolegů kritiků nestačily uhasit nadšení, které se ve mně kumulovalo od té doby, co byla hra představena v uzavřeném herním dema na E3 2018 a setkala se s nadšenou reakcí. Sníval jsem o Night City a teď ho konečně budu moci prozkoumat.
A bylo to… v pohodě.
Měl jsem široký volný pás času až do konce roku, protože jsem tehdy pracoval na volné noze a mohl si dopřát tolik vánoční dovolené, kolik jsem si mohl dovolit. Takže jsem dvě třetiny toho prosince strávil tím, že jsem viděl co nejvíce ze Night City. Postava (mužský) V se mi nelíbila a přál jsem si, abych si mohl vytvořit vlastní od začátku. Narativní možnosti byly příliš omezené. RPG systémy byly příliš složité. Byla to nedokonalá hra a i pět let poté zůstává nedokonalá. Ale byly chvíle, kdy jste zašli za roh a náhodný výhled na beton a neon vám vyrazil dech stejně účinně jako chlápek s Gorilla Arms, který vás praštil do žaludku.
Bylo Cyberpunk 2077 někdy hrou, kterou jsem chtěl?
Vždy mě frustrovalo, jak málo budov ve hře lze navštívit. Ale tato frustrace byla vyvážena kampaní plnou úkolů, které působily opravdu výjimečně a unikátně díky důkladné pozornosti k detailu, kterou CDPR dokázalo věnovat každému ručně vytvořenému prostředí. Každý rozhovor s důležitou NPC postavou byl zarámován jako nádherný záběr z městského sci-fi filmu, s neonovými světly, působivými texturami, zapamatovatelným designem postav a velmi detailními pozadími plnými objektů, které poskytovaly realistický pocit obydlenosti (nebo dokonce přeplněnosti).
Grand Theft Auto 6 by mohla být hra, po které jsem vlastně vždy toužil. Poškrábe hodně stejných škrábanců. Teplé, letní prostředí. Vysoce detailní otevřený svět. Alespoň jedno velké město k prozkoumání. Silný důraz na příběhy spojené se zločinem. Ale GTA 6 bude mít také výhodu, že vychází šest let po Cyberpunku 2077 a vytváří ho tým, který to už zažil. The Witcher 3 je skvělá hra, ale její otevřený svět se nijak nepodobá Cyberpunkovu. Rockstar mezitím ukázal, že tento druh hry umí dělat, navíc v neustále se zvětšujícím měřítku, znovu a znovu od roku 2001.
Ale i kdyby příští rok vyšla lepší městská hra s otevřeným světem, Night City zůstane okouzlujícím místem k životu. Nikdy hry nehraju znovu, a přesto jsem prošel celou kampaň Cyberpunku 2077 dvakrát a nemohu se dočkat, až začnu potřetí. Něco na ní mě stále přitahuje zpátky a verze pro Switch 2 nebude výjimkou.