Čekám na den, kdy Assassin's Creed nebude jen o tom samém
Po pěti letech čekání je Assassin’s Creed Shadows konečně tady a kritické ohlasy se zdají být poměrně pozitivní. Jako někdo, kdo sleduje tuto sérii vášnivě ještě v dobách Ezia, ale od té doby, co ji Ubisoft převedl do rozlehlých akčních RPG, na ni trochu zanevřel, jsem doufal, že Shadows znovu probudí tu vášeň, kterou jsem kdysi měl.
Ve skutečnosti nejde jen o to, že považuji tento moderní přístup k sérii za obyčejné open-world hry; dospěl jsem k závěru, že jsou jednoduše špatné. Trailery na Assassin’s Creed Shadows mě však zaujaly. Zdálo se, že hra bude rozdělena do dvou samostatných částí, s nimiž se hráči mohou rozhodnout zapojit: jedna část, kde hrajete jako Yasuke, silný a bojově zaměřený samuraj, zatímco druhá vás staví do kůže Naoe, nenápadného shinobiho s zálibou v parkouru.
Schovávání se před stíny
Když jsem začátkem tohoto měsíce čekal, až vyjdou recenze, byla jedna fráze, kterou jsem rozhodně nechtěl číst. Pokud by se shoda recenzentů dala shrnout takto: „Pokud jste fanouškem Assassin’s Creed, Shadows se vám bude líbit, ale pokud ne, nepřitáhne vás,“ pak jsem věděl, že si tuto hru nechám ujít.
Teď, když recenze vyšly a lidé si hru začali sami hrát, to opravdu vypadá, že Assassin’s Creed Shadows je víceméně to samé, a to je škoda.
Smrt a daně a nafouklé Assassin’s Creed
Musím přestat mít naději, že Ubisoft skutečně omezí rozsah věcí v Assassin’s Creed způsobem, který má smysl. Už mám dost obrovských map plných jen opakujících se úkolů (něco, co „zkazilo“ našeho recenzenta během jejich hraní Shadows), nekonečného množství úkolů, které musíte splnit, kdykoli otevřete mapu, a soubojů, které zvládnete během prvních pěti hodin, aniž by byla možnost postupovat nebo experimentovat.
Ve prospěch Ubisoftu je třeba říct, že se u Assassin’s Creed Mirage skutečně snažil zvolnit, ale protože hra původně vznikla jako DLC pro Valhallu a později byla přetvořena na samostatnou hru, nelze ji vlastně považovat za příklad toho, že studio zvolnilo; je spíše příkladem opaku.
Na dobré hře s otevřeným světem není nic špatného. Není také nic špatného na tom, že si užíváte odškrtávání těchto položek. Ale když porovnáte kvalitu zážitku, kterou Assassin’s Creed nabízí více než deset let, s jinými hrami v žánru, jako jsou Ghost of Tsushima, Metal Gear Solid 5, Red Dead Redemption 2 nebo The Witcher 3, uvidíte, že Ubisoft zaostává doslova ohromujícím způsobem.
Už několik let Ubisoft vsází na přístup „kvantita před kvalitou“ při navrhování svých her, a to prostě není něco, čemu bych chtěl věnovat svůj čas. Pokud mám pocit, že se hra nestará o to, abych měl konzistentně vysoce kvalitní zážitek, pak o ni jednoduše nemám zájem.
Byl jsem oklamán tím, že jsem dával Assassin’s Creed šanci na vykoupení znovu a znovu, protože se série snažila znovu vynalézt každých pět až sedm let, ale nechci být znovu oklamán, zvlášť když je spousta jiných skvělých her, které si zaslouží mou pozornost.