Peak, R.E.P.O. a moderní renesance kooperativního hraní

Historicky jsem byl člověk, který se většinou drží singleplayerových her a kampaní. Miluji, když mě opravdu detailní příběh vtáhne a mohu se vydat na jakoukoli hrdinskou cestu, která je přede mnou. Nicméně, multiplayerovým zážitkům se nebráním. Narodil jsem se pro bitevní pole Halo 3 a Fortnite. Také jsem strávil příliš mnoho hodin radostným hraním Among Us a Mario Party Superstars, když jsme byli dva roky všichni uvězněni doma. Dokonce i něco jako Animal Crossing: New Horizons se stalo jakýmsi kooperativním titulem, protože jsme jednoduše museli navštěvovat a pomáhat si udržovat ostrovy navzájem.

A právě tam přišla změna. Po mnoho let existovalo nespočet kooperativních a multiplayerových her. A i když byly skvělé, měli jsme na ně méně času, protože, no, měli jsme místa, kam jít, a lidi, které jsme chtěli navštívit. Najednou se ale tyto hry staly našimi místy, kam jsme mohli jít, a umožnily nám znovu se spojit s lidmi, které jsme chtěli vidět. Mohli jsme se všichni sejít kvůli aktivitě dokončení překážkové dráhy ve hře Fall Guys nebo k zoufalému snažení odhalit, kdo je podezřelý v Among Us.

Teď, o několik let později, scéna kooperativních her nebyla nikdy lepší. Čím dál častěji se objevují nezávislé hry a tituly od menších studií, které vás zvou prozkoumávat nové světy a plnit bláznivé úkoly s přáteli. Když k tomu přidáte více her od velkých vývojářů, máte skvělou éru pro společné hraní her.

Spousta volného času vedla k některým úžasným hrám

Upřímně řečeno, ani jsem si nevšiml, že jsem se přestal zajímat o kooperativní hry. Hraju spoustu Minecraftu a Fortnite, ale pak mi kamarád představil Phasmophobia. Najednou jsme mohli trávit čas spolu a křičet při tom, jak nás pronásledují děsivé duchové. Co na tom nejde milovat?

V té době se hry jako Phasmophobia zdály být vzácné; záliba, která byla spíše na okraji mého zájmu, se proměnila ve hru, kterou jsem mohl hrát s přáteli. Odtud jsem se dostal hluboko do dalších oblíbených pandemiových her, které měli všichni. Ve skutečnosti jsem hrál Sea of Thieves a spolu s přáteli řídil galeonu, když jsem poprvé zjistil, že mám COVID, v prosinci 2020. Vzpomínky! Dokonce jsem se znovu spojil s některými starými oblíbenci, například s Left 4 Dead, což bylo po tolika letech velmi vzrušující.

Teď je rok 2025 a na trhu máme spoustu skvělých kooperativních her. Vezměte si Split Fiction, poslední hru od Hazelight Studios (stejný tým, který vytvořil kooperativní hity It Takes Two a A Way Out). Jedná se o stejný styl hry, ale s přidanými prvky vysoké fantasy a sci-fi, a stejně jako předchozí tituly Hazelight je skvělá hrát jak s kamarádem vedle vás na gauči, tak i s někým na druhém konci světa.

Skutečné nadšení v oblasti kooperativních her je však v současné době na nezávislé úrovni.

Nová třída: Vrchol

Poslední desetiletí bylo pro nezávislé tvůrce her vynikající. Nyní, s hlavním zaměřením na kooperativní tituly, si dobře pochutnáváme, pokud jde o hraní s přáteli.

A krása těchto her spočívá v tom, že každá uspokojuje úplně jiné touhy. Peak je například čtyřčlenná kooperační hra od AggroCrab, ve které ty a tvoji přátelé havarujete na ostrově. Jediný způsob, jak z něj vyjít živý - a přežít stoupající ledovou mlhu, která vás zamrazí k smrti - je vylézt na obrovskou horu uprostřed ostrova.

Ačkoliv Peak oficiálně podporuje maximálně čtyři hráče, už existuje mod, který umožňuje zapojit do zábavy více vašich přátel.

Toto není jako žádná hora, kterou jste kdy viděli, a upřímně řečeno, moji přátelé a já jsme stále nedosáhli vrcholu. Peak je hra, která vás potrestá, pokud nebudete hrát úplně synchronizovaně se svým týmem. Musíte sdílet nástroje, jídlo, pití a všechno ostatní - včetně vlastních rukou, protože je mnoho míst, kde nebudete schopni vylézt část hory bez ruky vašeho přítele, na kterou se můžete chytit a dostat se do bezpečí. Také se může stát, že budete nuceni kanibalizovat své přátele, pokud se věci strašně pokazí.

Vzrušení z toho, že přesně nevíte, kam na hoře příště dorazíte nebo jak se tam dostanete, se znásobí, když jste s partou přátel, kteří jsou stejně zoufalí a zmateni jako vy.

Nová třída: R.E.P.O.

Pro něco úplně jiného je tu R.E.P.O. Vyžaduje zcela odlišný herní styl než Peak. Místo zdolávání hoře jste robot na zabavování majetku z budoucnosti a procházíte strašenými prostory, abyste získali zpět majetek. Zní to směšně, protože to tak opravdu je.

Na rozdíl od Peak vyžaduje R.E.P.O., abyste se rozdělili, pokud chcete získat zpět vše potřebné k dokončení úrovně. Zatímco lezení v Peak probíhá jako puzzle, kdy děláte rozhodnutí, aby jste určili správnou cestu nahoru na horu, úrovně v R.E.P.O. jsou bludiště s bloudícími monstry. Pokud se nedostanete do slepých uliček při hledání mince, kterou můžete vyměnit za pár dolarů slevy na účet, nehraje se správně.

Stejně jako u Peak je však týmová práce a plánování naprostým základem. Musíte naplánovat, kam uložit své věci, dokud je nepředáte, kterým místům se vyhnout, abyste nevzbudili nějakého tvora, a kdy se spojit, abyste dokončili úroveň. Abychom toho dosáhli, budete se ale muset vydat sami do strašidelných a temných chodeb, aniž byste věděli, co vás čeká za rohem.

Nová třída: Hlavní hvězdy

Z kooperativních her, které poslední dobou hraji, je The Headliners nejblíže tomu, co bych si mohl představit jako splnění přání. V The Headliners jste vy a vaši přátelé zároveň partneři i soupeři. Invaze mimozemšťanů přivedla na svět spoustu děsivých malých monstrů - a také několik vážně obřích kaiju - které chodí po Zemi a hledají něco k snědku. Vy, jako správný fotožurnalista, musíte čelit konci světa a zdokumentovat ho pro místní noviny.

Spolu se svým týmem budete pomalu objevovat nové části města a zaznamenávat to, co se zdá být koncem světa. Většinu času budete držet pohromadě, když budete prozkoumávat ulice a touláte se opuštěnými obchody. Nakonec ale soutěžíte o nejlepší fotografii kola. Když se vrátíte do základny, hra analyzuje pořízené fotografie a vybere tu nejlepší, která se objeví na titulní straně zítřejších novin.

The Headliners je jakýmsi spojením R.E.P.O. a Peak. Ano, většinou se vyhýbáte monstrům a snažíte se přežít noc, zatímco plníte svou práci. Nicméně, stejně jako v Peaku, se ocitnete v řadě nebezpečných situací jen tím, že se snažíte dostat výš. Budete lézt, padat a chodit po velmi úzkých cestičkách, doufajíc, že pořídíte záběr, než nakonec spadnete k smrti.

Blízkostní chat je vše

Důležitý, ale často podceňovaný důvod, proč takové hry fungují tak dobře: chat na blízkost. Když hraju s kamarády, obvykle jsme v hlasovém chatu na Discordu, což značně usnadňuje plánování a spolupráci ve větší skupině. V těchto kooperativních hrách se však striktně držíme používání chatu na blízkost, abychom se mezi sebou spojili.

Je to rozhodně děsivější. Když slyšíte, jak hlasy vašich přátel pomalu mizí, víte, že jste úplně sami na podivném a nebezpečném místě. Je to také velmi užitečné při hledání ztracených kamarádů, protože můžete jednoduše chodit kolem a poslouchat jejich volání o pomoc.

Renesance, kterou jsme potřebovali

Kooperativní videohry jsou téměř stejně staré jako samotný herní průmysl. To, co začalo jako několik lidí shromážděných u arkádových automatů, se vyvinulo až do bodu, kdy se nyní mohu několikrát týdně setkat se svými přáteli a trávit spolu čas, i když nyní žijeme každý jinde.

Uprostřed pandemie jsem převrátil svůj život naruby a přestěhoval se někam novam. Mohlo se mi to podařit díky samotě, kterou jsem měl z toho, že jsem byl tak dlouho uvězněný doma. Já, stejně jako mnoho dalších, jsem se přizpůsobil novému způsobu styku a sociální interakce s mými přáteli. Takové byly osudy titulů jako tyto, her, které nám umožňovaly předstírat, že jsme všichni spolu.

Nyní, o čtyři roky později, trávím s přáteli z domova společný čas pravděpodobně častěji než tehdy, když jsem tam žil. Společné hraní her se stalo naší rutinou. Ačkoliv byla pandemie hrozná, což bychom nejspíš všichni souhlasně potvrdili, nevím, jestli by to bez ní bylo možné.