Rok 2025 je rokem, kdy se fotbalové hry zlepší

Hrál jsem za svůj život spoustu fotbalových her. FIFA 08. FIFA 09. Hodně FIFA 12. Dokonce jsem hrál i FIFA 19, ke svým hříchům. Utratil jsem příliš mnoho peněz za FIFA 21 a uprostřed FIFA 22 jsem přestal - jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Byl jsem tam s Leandrem a Doumbiou. Dělal jsem finessu, trivellu a dink. Řekněte si cokoli, co mě napadne, udělal jsem to. Ale kolik z toho jsem si vlastně užil?

Sestavování vašeho eponymního ultimátního týmu má nepopiratelný vzrušující náboj. Užívám si rozplétání pavučiny zelených spojení zpátky, když na chemii ještě záleželo. Ale stereotypní grind mě vždycky sklíčil. Pozdní noci strávené ve Weekend League mě ráno činily ospalým a podrážděným. Prohrát čestně bylo stejně frustrující jako prohrát s někým, kdo zneužívá meta a využívá cutbacky. Hrál jsem s meta týmy, stříbrnými týmy, týmy Liverpoolu z minulosti i současnosti. Každý byl na určitou dobu zábavný, dokud se opět neocitl pozadu za křivkou.

Problém

Jediná věc, kterou jsem opravdu užíval, bylo trhat boostery. Všichni známe ten pocit. Ať už je vaše záliba Ultimate Team, Overwatch nebo Pokemon karty, pocit je stejný. Nadšené očekávání. Pomalé odhalování. Okamžik nadšení, když se vám podaří získat Team of the Season nebo tajnou raritu. Srdečně svírající zlost při duplikátu nebo hráči Manchesteru United. A pak touha to všechny znovu zopakovat.

Uvědomil jsem si, že mám problém, když jsem na Vánoce seděl na porcelánovém trůnu a utratil 20 liber za FIFA body. Krátké odreagování od rodinného socializování a otravných komedií BBC, líně jsem procházel aplikaci FIFA na mobilu, dokud mě nezaujala jedna nabídka. Koupil jsem ji bez přemýšlení. Ještě než byl naložen konfeti kanón, už jsem věděl, že jsem udělal chybu.

Co jsem dělal? Proč? Tento rituál jsem už dělal stokrát, ale tentokrát to bylo jiné. Bylo to o Vánocích. Stačil klik na mém telefonu. Ani jsem neměl tu fázi očekávání, kdy se odhalují vlajky a odznaky, aby se mohl lovit hráč, který brzy vyjde z tunelu. Na telefonu je jen tlačítko koupit, ověření Google Pay a nijak zvláštní karta, která se objeví na obrazovce. Žádné animace, žádné nadšení, jen peníze přeposlané přímo z mého bankovního účtu na účet EA.

Nevím, kolik jsem za léta utratil za FIFA. Nechci to vědět. Nemyslím si, že jsem byl závislý, protože jsem vždy utrácel v rámci svých možností, ale byla to dobrá investice stovek liber? Pixely na obrazovce, které se každý rok resetovaly? Digitální karta s trochu jiným rámečkem, která by byla po měsíci zbytečná? Hráč pro hru, kterou jsem ani neměl rád hrát?

O to právě jde. Loot boxy jsou hazard. Loot boxy vás chytí a táhnou dovnitř s omluvou „jen ještě jednou“ znovu a znovu. Deset liber za šanci použít Stevena Gerrarda. 20 liber vám koupí dost materiálu, abyste dokončili SBC Kennyho Dalglishe. 50 liber vám dá šanci na samotného egyptského krále. Během let jsem je všechny kupoval. A i když to počáteční napětí a nakonec vlna dopaminu byla příjemná, nikdy to nebylo dost. Vždy tu byl další balíček, lepší hráč. Strach z toho, že propásnete nejlepší virtuální šachovou figuru týdne.

Řešení

Rok 2025 je jiný. EA FC 25 zůstává stejná, stejně jako EA FC 26. Další hra FIFA je vyvíjena společností 2K a i když je nepravděpodobné, že vyjde tento rok, bude pravděpodobně stejně plná mikrotransakcí, pokud vývojářovy ostatní hry poskytují jakýkoli náhled do jeho plánů pro tuto ikonickou licenci.

Místo toho se obracím na nezávislé hry. Na začátku tohoto roku jsem hrál Despelote, hru o fotbale, nikoli o samotném hraní fotbalu. Jasně, kopete pár míčů v ekvádorských předměstích, ale tento příběhový zážitek je o tom, jaké je být fanouškem. O společenské atmosféře při sledování Mistrovství světa.

Je zároveň nostalgické i nový pohled, autobiografické i fiktivní. Tento novinářský, hluboce osobní milostný dopis krásné hře mě přiblížil k pocitům, které jsem zažíval, když jsem bral své děti na slavnostní průvod autobusu Liverpoolu, mnohem víc než kdy FIFA.

Fotbal může být o vyčerpávání kreditních karet pro miliardářské majitele fotbalových klubů, ale pro fanoušky jde o emoce. To je něco, čemu FIFA nikdy nerozuměla a nikdy se ani nesnažila porozumět. Je to mocenská fantazie, která má víc společného s Doomguyem než s Bobem Paisleym.

Despelote bude následovat později tento měsíc Rematch. Pokud vám příběhové zaměření Despelote přišlo příliš vzdálené od drsnosti Weekend League, Rematch je blíže zážitku EA FC, pokud jde o to, že je simulátorem fotbalového zápasu. Ale provedení se zdá být velmi odlišné od vaší každoroční EA události.

Rematch je arkádová fotbalová hra blíže Rocket League než EA FC. Míč nemůže opustit hřiště, asistence při střelách nebo přihrávkách je velmi malá a ofsajdy neexistují. Je to detailní hra zaměřená na mechaniky, jakou byste očekávali od Sloclapu, vývojáře za hrou Sifu. Není to hra, která vám dovolí skórovat nádherný gól z dálky pokaždé, když zmáčknete určitou kombinaci tlačítek. Nejde jen o sbírání záznamů nebo nakupování meta hráčů na virtuální burze. Rematch je o pozicování, dovednostech a snaze.

Pokud EA FC je Premier League - tvář fotbalu, a bohužel zaměřená hlavně na co nejvyšší zisk - Rematch je nedělní liga. Ultimate Team jsou zisky a farma měny, Rematch je tvrdé zákroky a skutečná týmová práce. Jsou to zamazané kolena a odřené lokty. Přestože má stylizovaný, téměř sci-fi vzhled, je realističtější než jakákoli hra FIFA. Je blíže skutečnému zážitku z kopané s kamarády než jakákoliv jiná videohra, kterou jsem dosud hrál.

Můj nejoblíbenější pocit na světě je, když kráčím směrem k Anfieldu z centra Liverpoolu před zápasem. Nejprve jste sami. Ironie mi není cizí. Pak zahlédnete další červený dres, a další. Brzy je vás desítky, všichni tiše kráčíte stejným směrem. Lidé se stejným myšlením. Jednotní. Desítky se mění v dav. Písně začínají šeptem a končí jako strhující hymny. Více fanoušků vylézá z hospod, The Glenbuck Hotel, The Twelfth Man. Když dorazíte k Shankly Gates, sotva se pohnete. Dav tlačí jako jeden, vře, spojuje se v mysl a zpěv zaměřený jen na jedno: podporovat svůj tým.

Žádná hra se ani nepřiblížila tomu pocitu za posledních 30 let mého života. Ale v roce 2025 by se to mohlo změnit. Fotbal není otevírání balíčků na obrazovce ani přestupy za 118 milionů liber dokončované v ředitelských kancelářích, ať už jsou jakkoli vzrušující. Je to cesta na Anfield a zůstávání vzhůru po spánku, abyste sledovali své první finále mistrovství světa. Je to bláto s kamarády. V roce 2025 mají videohry poprvé šanci tento pocit napodobit.