Modrý princ není pro každého

Po přezkoumání Blue Prince a udělení téměř perfektního hodnocení mě těší vidět, kolik pozornosti hra získává. Není běžné, aby indie hry dostávaly takové uznání, natož pak narativní puzzle hry, které jsou tak složité a upřímně řečeno frustrující jako tato. Miluji, že její obtížnost a složitost způsobuje, že se stává populární.

Ale hype kolem hry začíná být trochu mimo kontrolu, zejména poté, co začaly vycházet zprávy o tom, že se jedná o nejlépe hodnocenou hru roku zatím, a vývojář Balatro, LocalThunk, zveřejnil mírně hrozivý tweet adresovaný Geoffu Keighleymu ohledně statusu této hry jako kandidáta na hru roku. Lidé tuto hru označují za hru, kterou musíte hrát, a já s tím nesouhlasím. Je spousta lidí, kteří rozhodně nemají hrát Blue Prince.

Ne každá hra je pro každého.

Nevnímejte to špatně. Měl(a) byste si zahrát Blue Prince, pokud je to něco, co vás zajímá. Je to vynikající hra, zcela jedinečná v konceptu, plná tajemství na tajemství, konspirace na konspiraci. I přes to, že jsem publikoval(a) svou recenzi, se k ní stále vracím s cílem dokončit ji na 100 % a odhalit všechno, co skrývá. Našel(a) jsem více tajemství, než jsem kdy mohl(a) očekávat, a jsem si jistý(á), že je tam ještě víc k objevení.

Ale ne každá hra je pro každého. Například já jsem naprostý amatér ve střílečkách. Returnal, což je roguelike hybrid podobný Blue Prince, je teoreticky úplně podle mého gusta… alespoň v teorii. V praxi nechávám kamaráda ji hrát a jen sleduji, protože vím, že prostě nemám dovednosti, abych v ní byl dobrý.

Na druhou stranu jsou lidé, kteří hádanky nenávidí - mám dalšího přítele, který miluje akční dobrodružné hry jako God of War, ale vždy mi podá ovladač, kdykoli narazí i na tu nejjednodušší hádanku. Prostě se mu do toho nechce, ale já tyhle věci miluji a připadají mi mnohem zajímavější než se řídit a mlátit nepřátele. Tvrdý souboj s bossem mě může přivést k šílenství, ale dobře navržená hádanka mi přinese nesmírnou radost.

Modrý princ není pro vás, pokud nechcete používat svůj mozek

Modrý princ je intelektuálně náročná hra. Mnoho lidí to uslyší a potěší je to, ale mnoho lidí se při tom bude otřásat. Když vidím, že lidé hru srovnávají s Balatrem, krčím se. Existuje povrchová podobnost, protože obě hry jsou nekonvenční rogueliky, které si hrají s našimi očekáváními ohledně žánru, a Balatro může vyžadovat strategické myšlení a štěstí stejně jako Modrý princ, ale jsou to neuvěřitelně odlišné hry.

Modrý princ prakticky vyžaduje pero a papír - mé poznámky byly poškrábané po stránkách a stránkách a nakonec jsem otevřel úplně nový zápisník, když se staly tak neuspořádanými, že se staly nesrozumitelnými. Řešení jeho hádanek mohou být samostatná, nebo roztroušená po několika místnostech, skrytá v e-mailech, dopisech a šifrách, které musíte postupně rozluštit. Vyžaduje trpělivost a čistou lásku ke hře - hře, v tomto případě, používání mozku, hledání souvislostí mezi věcmi a dávání smyslu abstraktním stopám. Jsou zde hádanky, které vás mohou přimět sedět znehybněni před obrazovkou, zmatení a rozčílení. To je účel hry.

Tato hra není pro každého. Není nutné ji hrát, pokud slyšíte o jejím konceptu a víte, že si ji neužijete. Pokud vás bude frustrovat, neposlouchejte lidi, kteří vám říkají, že je to žrout času jako Balatro, a vrhněte se do ní po hlavě, pak vyjděte a stěžujte si, že se vám nelíbila. Samozřejmě ji můžete vyzkoušet sami - je k dispozici na Game Pass a PlayStation Plus. Ale neposlouchejte jen hypovou mašinérii. Vězte, do čeho jdete. Vězte, že vám vezme hodiny života, které už nezískáte zpět, a vězte, že to bude stát za to jen tehdy, pokud se budete dobře bavit. Já ano, ale vy možná ne.