Breath of the Wild a Tears of the Kingdom postrádají něco obrovského

Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si zvykl na novou verzi formátu Legend of Zelda. I když se mi Breath of the Wild líbil, nemohl jsem si nevšimnout, že mi chybí klasické zeldácké dungeony a nástroje, pro které byla série známá. Když však vyšel Tears of the Kingdom, byl jsem plně připravený přijmout vše, co Nintendo se sérií dělalo.

I když mi některé z klasických prvků Zeldy, jako jsou lineární dungeony řešené pomocí nalezených nástrojů, chybí, existuje spousta jiných her, které uspokojují podobné potřeby, například Death’s Door a Tunic. Je tu však jedna věc, kterou žádná série od doby, kdy The Legend of Zelda opustila tradiční strukturu ve prospěch otevřeného designu, nezvládla: hudba.

Legenda o Zeldě postrádá hudební prvek, který byl vždy základní součástí každé hry. Link byl kdysi skutečně součástí hudebního doprovodu hry. Nyní, když série vstoupila do nové éry, nemohu si pomoci, ale mám pocit, že se během cesty něco ztratilo.

Zelda se stala záměrně tichou

The Legend of Zelda: Breath of the Wild a Tears of the Kingdom jsou záměrně tiché hry. Obě do značné míry opouštějí bombastické hudební motivy předchozích dílů série ve prospěch tichých klavírních melodií, které doplňují roztroušené pozůstatky Hyrule. Chápu, proč hry zní tak, jak zní, ale myslím si, že přidání hudebního nástroje na Linkův opasek by mohlo pomoci spojit rozptýlené části hudby s hráčem a vytvořit tak soudržnější a emotivnější zážitek.

Vezměme si například The Legend of Zelda: Ocarina of Time. Hra svázala svůj soundtrack s různými písněmi, které jsme se museli naučit a hrát na titulem ocarinu, což každou z nich činilo nezapomenutelnou. Protože existovaly písně pro každou oblast hry a písně spojené s hlavními momenty příběhu, ocarina pomáhala vytvářet náladu pro různé části hry podle toho, jak se každá píseň cítila. Podobný argument lze uplatnit u dirigentské taktovky ve hře The Legend of Zelda: The Wind Waker, stejně jako u různých hudebních nástrojů, ke kterým má Link přístup prostřednictvím masek v Majora’s Mask.

Série Zelda je neoddělitelně spjata s hudbou - nejen skrze svůj hudební doprovod, ale také skrze písně, které musí hráč zahrát. Je škoda, že nejnovější díly tento prvek opustily ve prospěch mnohem tiššího, méně hudebního stylu.

Nemyslím si, že by s hudbou v hrách Breath of the Wild nebo Tears of the Kingdom bylo něco špatně, ale také ji nijak nezapamatovávám. V hlavě si dokážu přehrát krátké pianové téma, které se ozývá, když narazíte na Guardiana, ale jinak se s touto hudbou nijak významně nespojuji. Kdyby se do toho zapojil Link nějakou formou, například tím, že by dostal nástroj nebo nějaký jiný hudební mechanismus, hodně by to pomohlo, aby to na mě více zapůsobilo.

Role hudebních nástrojů v Zeldě

Hudební prvek předchozích her série Zelda měl také důležitý funkční účel. Přehrávání určité písně vám umožní rychlý přesun, vyvolání větru pro rychlé plavení v určitém směru nebo uzdravení nemocných pro účely příběhu. Chápu, že je mnohem jednodušší jen se rychle přemístit na Skyview Towers v Tears of the Kingdom výběrem z mapy, a nechci říkat, že by se to mělo nutně změnit u budoucích dílů, ale jen, že hudba, kterou hráč zahrál, měla hmatatelný efekt na svět a sloužila jako další nástroj, který mohl Link využít.

Kromě toho tam byla také značná dávka 'kouzla', pokud nemáme lepší slovo, která provázela hudbu v předchozích hrách. V Hyrulii je mnoho magických bytostí, ale snad nejpřístupnější a nejsilnější byly písně předávané z generace na generaci Hyliany, Gorony a Zory. Hudba působila jako důležitá součást světa, tradice, do které se Link a, zprostředkovaně, i hráč mohli zapojit. Její nepřítomnost v Breath of the Wild a Tears of the Kingdom způsobuje, že série působí, jako by přišla o něco, co jí opravdu dává život.

Nejsem si jistý, jakou roli mohou hudební nástroje nyní v sérii hrát, když opustila svou klasickou strukturu a přijala novou, ale jsem si jistý, že Nintendo dokáže najít zajímavý způsob, jak je začlenit do příští ho hlavního dílu série Zelda.

Držím palce, aby Link právě procházel fází, kdy se stydí za hudbu, kterou poslouchal a tvořil, když byl mladší. Pokud je alespoň trochu jako já, nakonec se zase rozmyslí a uvědomí si, že je to vlastně pořád docela dobré. Kdo ví, možná utratí stovky rupií, aby viděl My Hylian Romance, teď když jsou zase na turné. Nebo to možná jen říkám já?