O pět let později se Hades stal jednou z nejvlivnějších her, které kdy byly vytvořeny

Nemůžu uvěřit, že už je to půl dekády, co Hades opustil early access a doslova vzal svět videoher útokem. Přestože jsem jeho vývoj nesledoval od samého začátku tak pečlivě jako spousta mých přátel, bylo těžké se nechat strhnout tím, kolik lásky lidé cítili k světu, postavám a mechanikám, které vytvořili ve studiu Supergiant Games.

Hades byla první hra v žánru roguelite, kterou jsem si skutečně užil, poté co mě za ty roky odradilo mnoho jiných, a to proto, že byla ochotná definovat můj neúspěch zcela novým způsobem. Část mě mohla v frustraci zaúpět, když náročný běh skončil hořkým koncem, jen aby byla rychle nahrazena jásotem vítězství, když jsem se vrátil do Haly Hádese s postavami, které jsem miloval. Umírání už nebylo selháním, ale příležitostí zahájit nové konverzace a posunout jejich vrstvené mezilidské příběhy.

Všechno na Hadesu bylo zjevně vytvořeno s vášní a sofistikovaností, sestávající ze tolika různých pohyblivých částí, že ještě stále nemůžu uvěřit, že to funguje tak bezchybně. Jak mohl být žánr, který byl původně oblíben jen u masochistických hráčů zaměřených na dokončení hry a vybavených ostrými reflexy, snadno oceněn někým jako já, kdo preferuje pomalejší tempo, hluboké příběhy a nepředvídatelný soubor postav tak hluboký, že by téměř mohl vyskočit z obrazovky, je pro mě záhadou.

O pět let později a jen pár dní před tím, než jeho pokračování opustí raný přístup, se pojďme krátce ohlédnout za dopadem Hadesu a tím, jak jeho odkaz bude nadále růst, ať už čas plyne jakkoli.

Hades dokázal, že nezávislé hry mohou stát po boku velkých titulů

Až do vydání Hadesu Supergiant vždy přicházel s kompletními zážitky. Ale jakmile si získal pověst díky hlubokým příběhům a komplexním světům, které byly podpořeny řadou jemně vyvážených herních mechanismů, rozhodl se vytvořit něco jednoduchého. Hru, kde vstoupíte do místnosti a praštíte pár chlapíků. Bylo to příjemné a jednoduché, ale zároveň to poskytlo příležitost pro Supergiant vytvořit hru v ranném přístupu a umožnit, aby byla neustále formována komunitou.

Ačkoliv nemám pochybnosti, že to podle nějakého měřítka vždy mělo být úspěšné, nikdo nemohl předpovědět, že Hades ovládne svět takovým způsobem. Early access umožnil tomuto mistrovskému dílu pomalu, ale jistě dosáhnout dokonalosti mezi malou skupinou fanoušků, pečlivě laděné a zdokonalované s dalšími vrstvami obsahu a vylepšení, dokud nebylo konečně připraveno vyjít na světlo a objeveno zcela novým publikem na konzolích i PC.

Hades se vynořil ze fáze raného přístupu až k uznání kritiků a milionům prodaných kopií, než byl při The Game Awards nominován celkem v devíti kategoriích, včetně nominace na Hru roku v jednom z nejvíce zaplněných let v historii, společně s tituly jako Final Fantasy 7 Remake, Animal Crossing: New Horizons, Ghost of Tsushima a Doom Eternal. Half-Life: Alyx, Yakuza: Like a Dragon, Spider-Man: Miles Morales a Genshin Impact v tom roce nominaci neobhájily.

Prolomilo to ducha doby a redefinovalo, co to znamená být indie hrou v moderní éře. Nebyla jsi něčím, s čím by se mělo zacházet jinak než s tvými AAA sourozenci, zasloužila sis stát po jejich boku i přesto, že byla vyvinuta menšími týmy a s menším rozpočtem. Hry jsou hry a kvalita si zaslouží být uznána bez ohledu na to, jakou formu má.

Ačkoli nakonec získal pouze dvě ceny na The Game Awards, tyto nominace stále představují změnu trendu pro nezávislé vývojáře a ukazují, že hry tohoto typu mohou být stejně úspěšné a celosvětově oceňované jako jejich dražší triple-A protějšky.

Hádés po tak úspěšném spuštění verze 1.0 také neskončil, protože fanoušci se jeho prozkoumávání řecké mytologie ujali a proměnili ho v něco víc. Měli jsme o Zagreuse a jeho společnost takovou starost, že jsme je nechtěli opustit, a rozvíjeli jejich příběhy prostřednictvím fanartů, povídek a uměleckých děl, která Supergiantu ukazovala, jak lákavý svět se mu podařilo stvořit.

Supergiant bude po desetiletí stavět na odkazu Hadesu

Je poněkud poetické, že Hades 2 má opustit early access jen několik dní poté, co původní hra oslaví takový milník. Když byla hra poprvé odhalena, byl jsem skeptický ohledně toho, že Supergiant spolupracuje na pokračování místo nové originální hry, obával jsem se, že by se mohla příliš vracet ke starému materiálu nebo opakovat nápady bez takového množství inovací.

I když je v Hades 2 spousta věcí, které mi připomínají první díl — od boje přes příběh až po průzkum — bylo uděláno dost, aby se také překonala očekávání. Princezna Melinoe je tak odlišná postava od Zagreuse, přesto je vidět, že pod jejím tvrdohlavým odhodláním se skrývá srdce ze zlata a ochota užít si zábavu a uvolnit se, jakmile je její rodina v bezpečí.

Vidět, jak se tato postava vyvíjí, mění a prožívá svůj příběhový vývoj prostřednictvím early access, bylo nečekaným potěšením, nemluvě o tom, že to je vzdělávací nástroj pro spisovatele, který si pomalu, ale jistě snaží složit své vlastní příběhy dohromady. Hades 2 stále staví několik narativních vrstev na sebe, z nichž mnoho možná nikdy neuvidíte, než dospěje k obrovskému crescendo, na jehož odhalení ve verzi 1.0 se nemohu dočkat.

Obě hry mě naučily ocenit, jak jsou mé oblíbené videohry vytvářeny, a obrovskou práci a kompromisy, které jsou součástí jejich oživení. Hades vzal žánr, který se mnohým zdál neproniknutelný, a sám jej definoval tak, jak lze zažít. Jak se blíží pokračování a původní hra slaví své páté výročí, vím, že na ně oba budu vzpomínat stejně vřele i po dalších pěti letech. Hades je opravdová klasika.