Lies of P: Overture je vynikající DLC, které rozšiřuje skvělou hru
Lies of P je bezpochyby jedním z nejlepších Soulslike her v posledních letech. Jeho inspirace byly velmi zřejmé, což mu občas spíše škodilo, když převzal estetiku Bloodborne a soubojový systém zaměřený na parýry ze Sekiro a spojil je do něčeho nového. To mu ale nebránilo být dobře vyladěnou, náročnou a zábavnou hrou od začátku až do konce. Lies of P: Overture byla skvělá příležitost pro Neowiz, aby hru vybavila vlastní identitou.
Pohádkový příběh ve stylu Brémových
Ve většině případů to Overture dokáže. Cestováním zpět v čase se ocitáte v temných, špinavých uličkách Kratu a přecházíte do zimního pekla plného nakažených zvířat, nepřátelských vesničanů a podivných loutek. Vaším úkolem je vystopovat legendární Stopařku a následovat její kroky, když se vydává najít svého zmizelého asistenta Roma. Je to osobnější příběh, ale jsou tu roztroušeny drobné stopy příběhu pro ty, kdo mají zájem o mytologii tohoto poničeného, zničeného světa.
Vše se také hezky propojuje se základem hry. Dozvíte se vše o původu známých postav, zatímco některé questy dokonce mění místa v moderním Kratu. Například je tu malíř, se kterým se setkáte během Overture a kterému nakonec pomůžete vytvořit obraz. Poté se můžete vrátit do současného Kratu a obraz najdete viset na stěně. Skvěle doplňuje Lies of P a představuje chytrý přístup k postavám a vyprávění, který lze realizovat jen prostřednictvím takového rozšíření.
Bohužel slabé psaní se snaží dát příběhu spravedlnost. Gemini je v Overture otravnější než kdy předtím, slouží jako přenašeč expozice a neustále mluví, aby se ujistil, že žádný detail příběhu nepřehlédnete, i když vám byl vštípován do hlavy už před více než hodinou.
Jen v první oblasti sám uvádí, že se neustále vracíte do minulosti, a to může někdy působit jako urážka vlastní inteligence. Tradiční a environmentální vyprávění v Lies of P: Overture je neuvěřitelně silné, ale neustálé Geminiho poznámky působí, jako by Neowiz neměl důvěru ve svůj vlastní svět, natož pak v hráče. Pokud je něco, co by Lies of P měl nadále napodobovat, je to FromSoftwareův přístup k příběhu, kdy se ukazuje, místo aby se vyprávělo.
Už to není klon Bloodborne
Gotická estetika Bloodborne byla v Overture také opuštěna a nahrazena osvěžujícím způsobem unikátními úrovněmi a prostředími, jako je zoo plná nakažených divokých zvířat a zaledněná rybářská vesnice obklopená ztroskotanými loděmi. Část kampaně se sice zasekne v jeskyních a dolech, ale oceňuji pokus Neowizu vzdálit se od viktoriánských ulic a temných lesů, které činily Lies of P tak odvozeným.
Každá oblast je uspokojivě klikatá a dobře navržená, což je prvek level designu typu Soulslike, ve kterém Neowiz vždy vynikal. Neustále se vracíte zpět, abyste otevřeli zkratky, každá z nich je perfektně umístěná, aby sloužila jako záchranná linka, když vám docházejí zásoby a Pulsní buňky. Je to velmi lineární, ale považuji to za příjemnou změnu tempa a stále je zde spousta zákoutí a skrýší s cennými předměty, které činí průzkum hodnotným.
Dokonce tam je volitelný boss, kterého můžete najít a který vás postaví proti mladší verzi monstra z hlavní hry. Asi na něj docela dlouho nezapomněl.
Budeš rozprášen na kusy
Zbytek Overture lze jednoduše popsat jako ‚více Lží P‘, protože rozšíření moc nepřispívá k rozvíjení základů, které už byly vytvořeny. Objevuje se několik nových zbraní, se kterými si můžete hrát, včetně luku, který lze použít k eliminaci nepřátel na dálku. Byly také přidány dvě nové Legion Arms, které se obě používají příjemně a pocitově od začátku. Základní Legion Arms v Lies of P vždy působily trochu slabě, než byly vylepšeny, ale dvě novinky v Overture mají hezký průběh síly.
Existuje několik skvělých soubojů s bossy, a i když žádný z nich nedosahuje výšek Laxasie the Complete, jsou stále příjemnou výzvou, a zjistil jsem, že se na ně během hraní těším nejvíce. Markiona je skvělým úvodem do příběhu Overture, Trýzněný strážce ruin je obrovský protivník s některými z nejuspokojivějších parry manévrů v celé hře a konečný boss je plný stylu a pořádné podívané.
Jedním z hlavních rozdílů mezi Lies of P a Overture je však obtížnost. Nepřátelé zasahují opravdu tvrdě a téměř všechno, na co narazíte, vás může poslat zpět k nejbližšímu Hvězdáři. Nejvíce jsem zápasil v úvodní oblasti, bojujíc s nakaženými psy a paviány, více než během celého původního dílu, zatímco některé souboje s bossy vás mohou po pár špatně načasovaných parry rozložit po celé ploše.
Dělá souboje s bossy mnohem napínavějšími, když víte, že jste téměř neustále jen o dva údery od porážky, ale také to narušuje křehkou rovnováhu, kterou musí Soulslike zachovat, aby byla hra spravedlivá. Zemřel jsem více než několikrát kvůli problémům mimo mou kontrolu, například kvůli podivným problémům s kamerou nebo zaseknutí ve scéně, což by bylo omluvitelné, kdyby důsledky nebyly téměř okamžitá smrt.
Pokud shledáte hru příliš obtížnou, rozhodně není nic špatného na tom, využít nové režimy obtížnosti, které byly zavedeny. Overture je podivně nekonzistentní, pokud jde o to, jak těžce někteří nepřátelé dokážou zasáhnout, takže možnost téměř plynule upravit obtížnost nahoru nebo dolů podle toho, jak máte pocit, že je každá oblast vyvážená, je velmi užitečná. Je to náročný DLC, ale existují možnosti, jak mírně přizpůsobit jeho obtížnost vlastním preferencím.
Poznámka: Naštěstí se Neowiz již zabýval stížnostmi na obtížnost hry a slíbil budoucí aktualizaci, a i když nic nebylo potvrzeno, mám pocit, že hlavním cílem bude poškození, které způsobují někteří nepřátelé.
Lies of P: Overture je jen rozšíření už tak skvělé hry, a to je skvělé. Je to téměř nostalgické, připomíná mi to dobu před deseti lety, kdy byly DLC normou a ne každá hra byla bombardována měsíčními aktualizacemi nebo plány. Je to skvělé rozšíření, které se snaží dát Lies of P vlastní identitu, a i když ve skutečnosti nezlepšuje ani nerozvíjí funkce, na které jste si zvykli během desítek hodin putování ulicemi Kratu, nebylo to potřeba. S druhou dávkou Lies of P jsem naprosto spokojený.