Dokončit kooperativní hry jako Split Fiction je mnohem těžší
Začátkem tohoto roku jsme s manželkou začali hrát Split Fiction. O více než dva měsíce později bych řekl, že jsme stále ve fázi „začali jsme hrát Split Fiction“ a ještě jsme zdaleka nedošli do fáze „dokončili jsme hrát Split Fiction“.
Jaká je tvá motivace?
Tato prodloužená doba u hry mě překvapila, protože byla mou spoluhráčkou u It Takes Two v roce 2021 a minulý kooperativní klasik od Hazelight jsme dokončili během několika dní. Ale když to teď píšu, uvědomuji si zásadní rozdíl. Recenzoval jsem It Takes Two a bez toho vnějšího tlaku je snadné ztratit motivaci pokračovat v kooperativní hře. I v takové, která se líbí oběma hráčům.
To se samozřejmě může stát i u singleplayerových her. V mnoha hrách, které mě bavily, jsem se zasekl, protože eh, prostě mi to tehdy nesedělo. Jasně, Metaphor: ReFantazio je skvělá, ale koncem minulého roku jsem neměl chuť brouzdat dungeony desítky hodin, takže je to (možná trvale) odloženo.
Když máte dva lidi, jejichž nálady se musí sladit, je to ještě složitější. Možná váš spoluhráč v kooperaci opravdu chce hrát Split Fiction, ale vy jste měli dlouhý den v práci a chcete si jen pustit nějakou hloupou reality show. Možná vy opravdu chcete hrát Split Fiction, ale váš spoluhráč musí uvařit těstoviny puttanesca pro svou zlou starostku a její strašné přátele.
V tomto scénáři je Violet Baudelaireová tvou spoluhráčkou.
Pointa je v tom, že sladit plány více lidí může být obtížné, a to platí dvojnásob, když jde o něco tak nevázaného, jako je společné hraní videohry. U stolních her jako Dungeons & Dragons je to jiné. Musíte opustit dům. Někdo může připravovat jídlo pro všechny. Členové vašeho družstva mohli odmítnout jiné závazky. Opravdu byste někoho mohli zklamat, pokud se nedostavíte. Ale u videoher jsou sázky obvykle nižší a nejasnější. To je v pořádku, zahrajeme si zítra. A pak zítřek nikdy nepřijde.
Udělal jsme tu chybu, že jsme začali další kooperační hru, Sunderfolk, krátce po Split Fiction, takže si teď navzájem kanibalizují časové sloty.
Dynamika spolupráce může také pomoci
Samozřejmě, tato dynamika může fungovat i přesně opačným směrem. Během prvního měsíce pandemie jsem spolu s jedním z mých kamarádů ze střední školy rychle prošel Halo 2 a 3 po sobě. Profrčeli jsme je. Neměl jsem nic lepšího na práci, on je hrál mnohokrát, když vyrůstal, a tak jsme během hraní mluvili o tom, že se mu právě narodí první dítě, zatímco mě provázel oběma kampaněmi.
Teď má čtyři děti, což je jeden z těch údajů, které způsobují, že začátek pandemie připadá jako by to bylo před stovkou let.
Když se dostanete do rytmu s hrou, můžete jí opravdu projít hladce. A jako někdo, kdo nikdy před rokem 2020 nehrál hry z Halo série, bylo uspokojivé proplnět dvojku a trojku přibližně pětkrát rychleji než jsem prošel Combat Evolved.
To je výhoda i nevýhoda kooperace. Hrajete s jinou osobou, což znamená naučit se spolupracovat s někým dalším. To může znamenat dokončení dvou her Halo během několika sezení. Ale zároveň to může znamenat, že uvíznete v Raderově vysavači fantazie mnohem déle, než se čekalo.