Ztracené záznamy: Bloom & Rage - Páska 2: Recenze Rage
Lost Records: Bloom & Rage - Páska 2 je těžká hra na recenzi, protože jsem ji v podstatě už recenzoval. V únoru jsem psal o tom, proč jsem miloval první epizodu nové hry od vývojářů Life is Strange, studia Don’t Nod. Po dohrání Pásky 2: Rage se mnoho nezměnilo.
Okamžitě jsem si oblíbila postavy z knihy Lost Records, zvláště Swann, plachou středoškolskou dívku, která je ústřední postavou příběhu. Moc se mi líbilo poznávat její nové přátele, Autumn, Noru a Kat, během několika blažených letních měsíců, které končí tragédií. A byla jsem uchvácena (doslovným) pojetím tajemné krabice, která opět po 27 letech sbližuje dívky v jejich rodném městě.
Dlouhé květenství, krátký hněv
K mému úlevě, většina věcí, které Bloom zvládl dobře, se Rage také daří dobře. Druhá kapitola navazuje tam, kde první skončila, s tím, že se skupina v časové linii roku 1995 vzpamatovává z odhalení jednoho z dívek, zatímco jejich já z roku 2022 prochází vzpomínkami, aby přišla na zdroj tajemného balíčku adresovaného jim. Stále jde o nejlépe vypadající hru, jakou Don’t Nod kdy vytvořil. Psaní je stále lidské a specifické i v tomto smutnějším dílu, a stále považuji Swanna za úžasnou, někdy srdcervoucí skutečnou postavu, zejména když příběh dospěje k emocionálnímu závěru. Použití jak třetí, tak první osoby a způsob, jak mechanika videokamery rozmazává hranici mezi nimi, stále působí jedinečně a speciálně.
Tady prostě není tolik věcí, které by bylo možné milovat, ve srovnání s Páskou 1. Ještě před vydáním Lost Records jsem se zajímal o to, jak zvládne své dvoudílné rozdělení. Epizodické hry historicky měly pět částí, nebo alespoň tři, což vám dává alespoň jednu epizodu pro každou část tradiční struktury příběhu. S pouhými dvěma díly měl Lost Records potenciál být jen samé skvělé momenty, bez zbytečností. Ale měl také potenciál udělat chybu při přechodu na neotestovanou strukturu.
A to je největší problém s Kazetou 2. Je výrazně kratší než první — čtyři nebo pět hodin oproti sedmi nebo osmi u první epizody — což z ní činí trochu anticlimax. I když Bloomovo místo pro zastavení mělo velký tematický smysl, Rage by prospěl rovnoměrnějším rozdělením. To pravděpodobně bude méně důležité pro hráče, kteří zažijí Lost Records: Bloom & Rage všechny najednou. Ale posuzováno samostatně, tato epizoda dostává na krátkou leteckou, poskytuje třetí akt, zatímco Kazeta 1 měla k dispozici jak Akt 1, tak Akt 2.
Páska 2 udržuje vysokou kvalitu
Kvalita je stále vysoká a tentokrát je tu několik nových věcí, nad kterými se dá natěšeně usrkávat. Končí náznakem pokračování, který jsem považoval za opravdu fascinující. Má uspokojivý závěr, ale zanechal ve mně pocit, že v tomto světě je stále více příběhů, které je třeba vyprávět. A co je nejdůležitější, během posledních 30 minut mě držel na hranici slz. První epizoda mě opravdu přiměla starat se o tyto postavy a Tape 2 to úspěšně odměňuje.
Existují problémy, které se v první kazetě nevyskytovaly. Lost Records opravdu nepotřebovala pasáž pro nenápadné procházení, ale ta, která je zde představena, je naštěstí krátká. A zatímco Bloom končil tím, že Corey — přítel Katiny starší sestry, který pracuje pro její rodinu — možná ve skutečnosti není tak špatný, Rage ho vykresluje téměř jako klaďase se zlomyslným knírem. Některé konkrétní odpovědi zde uvedené neuspokojí hráče, kteří hledají velký tajemný zážitek. Pokud je to hlavní věc, kterou hledáte, můžete být zklamáni.
Ale tohle nebylo to, proč jsem tu byl, a vzhledem k historii studia Don’t Nod pochybuji, že většina hráčů, kteří vyzkouší Lost Records, hledá příběh ve stylu J.J. Abramse. Jsou tu kvůli postavám, stejně jako já. Nakonec musím ocenit Pásku 2 a Lost Records jako celek za to, že poskytují sugestivní zážitek, který dokáže zachytit, jaké je to být dospívajícím, i když jste se nenarodili v 90. letech. Druhá a poslední epizoda Lost Records: Bloom & Rage je většinou uspokojivým závěrem. Jen bych si přál, aby měla prostor udělat víc než jen zakončit děj.