Hra roku - Mike Drucker

Přejděme rovnou k věci: už teď je docela vysoká šance, že tento úvod vůbec nepřečtete, a ještě vyšší šance, že - právě teď - přeskakujete rovnou na seznam, abyste zjistili, jestli neznámý člověk (to jsem já) hrál stejné hry jako vy (to jste vy). Dobrá zpráva je, že se mi pravděpodobně některé stejné hry líbily jako vám! To ze mě dělá dobrou osobu. Špatná zpráva je, že se mi taky líbily některé hry, které se vám nelíbily. To ze mě dělá naprostý odpad.

Rád bych část tohoto sloupku věnoval stěžování si na stav herního průmyslu. Ale za prvé, letos jsem se vlastně mohl objevit jako já sám ve video hře (Mortal Kombat: Legacy Kollection), takže to stačí, aby moji rodiče měli pocit, že se věci mají dobře. Za druhé, pokud toto čtete, předpokládám, že už víte, jak špatně jsou věci venku. Po celém světě herní průmysl nějak existuje současně jako jeden z nejsilnějších hnacích motorů popkultury a jako odvětví, ve kterém žádný člověk nemůže zůstat zaměstnán.

Ano, tento průmysl je v žalostném stavu. Ale pokud vůbec, mělo by to naopak učinit všechny hry ze všech top desítek ještě výjimečnějšími. Tyto hry nevznikají zázračně ve vakuu díky nějakému vedoucímu studia. Vytvářejí je lidé, hrají je lidé, a možná stojí za to si připomenout, že by měla existovat nějaká obchodní vztah, ve kterém ti, kdo tyto věci tvoří, mohou uživit své rodiny.

Takže tady je mých deset nejlepších her. Také si všimněte, že několik her jako Arc Raiders, Dispatch a The Seance at Blake Manor není na seznamu, protože jsem do nich vložil jen pár hodin. Všechny se zdají opravdu skvělé. Pokud jsou to vaše oblíbené hry, mám radost.

10. Clair Obscur: Expedice 33

Byl jsem otrávený zbytky AI ve hře? Ano, byl. Dokázal jsem odhadnout celý děj a závěr asi v polovině? Upřímně, mám pocit, že to zvládne kdokoli. Tímto způsobem hra nějak signaluje své příběhové body lépe než to, kdy přesně máš parírovat. Ale i s těmito chybami mě udržela celou dobu zaujatého, takže jde na seznam! Skvělá hudba, skvělé herectví, skvělá hratelnost a skvělý scénář, i když jsem nebyl největším fanouškem směru, kterým se příběh vydal. Nevím. Jsem člověk plný rozporů.

9. Muzeum Dvou Bodů

Bože, miluju muzeum videoher. Moje oblíbená část v Animal Crossing? Muzeum. Moje oblíbená scéna v The Last of Us Part 2? Muzeum. Nejlepší část Final Fantasy 7 Remake? Muzeum. Uvědomuju si, že každá hra nemůže mít muzeum, ale alespoň jsme konečně dostali skvělou hru, kde jedním muzem řídíte. Two Point Museum kombinuje moje dvě nejoblíbenější žánry: Stavění stavby plné chyb a předstírání, že se něco učíte, i když se ve skutečnosti neučíte.

8. Lumines Vznikají

I když jsem spíš fanoušek Tetrisu, Lumines Arise vylepšuje formuli Tetris Effect s mnohem podivnějšími, zajímavějšími pozadími, písněmi a díly. Lumines byl vždy hlavně hudebně zaměřená puzzle hra, ale ve VR s ohromujícími obrazy je naprosto hypnotizující a něco, k čemu se budu vracet ještě roky.

7. Kingdom Come: Deliverance 2

Budu upřímný: byl jsem tak trochu rozpolcený mezi tím, zda zařadit tuto hru, nebo Death Stranding 2 do mé každoroční kategorie „Je pomalejší, než bych chtěl, ale naprosto naplňující, jakmile překonám svou úplnou lenost.“ Dělá to, co nejlepší RPG: dává mi pocit, že jsem svobodný dělat, co chci, aniž bych současně měl pocit, že „hru hraji špatně“ nebo že přicházím o příběh kvůli nějaké podivné volbě. Tím ale nechci říct, že ji nehraji špatně polovinu času, protože jsem na nic.

6. Hollow Knight: Silksong

Toto je prostě nádherná hra, která je pokračováním jiné nádherné hry. Dostával jsem se do částí Silksongu, kde jsem jen chtěl zůstat stát a pozorovat umění pozadí nebo způsoby, jak se postavy pohybují. Více Metroidvanií by mělo působit tak živě.

Čestné uznání: Mortal Kombat: Legacy Kollection

Na jednu stranu jsem do toho strávil desítky hodin mezi Steamem a Switch 2. Na druhou stranu jsem v dokumentární části doslova mluvící hlava, takže by bylo divné to hodnotit. Nebojte se: nedostávám žádné extra peníze, když se tahle hra prodá nebo ne. Ale je to můj seznam a pravděpodobně je to poprvé i naposledy, co se moje doslovná tvář objeví na Nintendo Switch, takže toho využiju.

5. Mario Kart Svět

Myslím, že jediná věc, na kterou bych si u Mario Kart World stěžoval, je, že soundtrack zní jako úvodní píseň Saturday Night Live, jen prodloužená na hodiny. Úvod SNL se mi líbí! Dokonce jsem tam kdysi pracoval. Ale nevím, jestli jsem úplně nadšený z rozvlněných jazzových verzí každé jedné Nintendo písně. Jinak skvělá zábava. Mám rád velké otevřené hry, které vás prostě chtějí pustit ven, abyste viděli, co dokážete. Méně jazzu a tahle hra by mohla být ještě výše.

4. Hádés 2

Líbilo se ti Hades? Bude se ti líbit i Hades 2. Nevím, co o této hře říct víc, co už nebylo řečeno. Hraju ji od bety a miluju ten pocit, který máš v polovině opravdu úspěšného běhu, kdy máš pocit, že kloužeš skrz nepřátele při písni Bulletproof od La Roux.

3. Donkey Kong Bananza

Jsem muž, který rád sleduje závěrečné titulky hry. Ó, budu hrát režim New Game Plus, nepochop mě špatně. Ale poprvé, když hru procházím, obvykle spěchám až k závěru. Proč? Netuším. Žiju v pekle, které jsem si sám vytvořil. Ale u Donkey Kong Banaza jsem chtěl prozkoumat jen o trochu víc. Věnovat tomu více času. Sebrat pár dalších banánů. Vylepšit Donkey Konga jednou nebo dvakrát. Třeba konečně dokončit některé ty výzvy, které před pár hodinami vypadaly nemožně. Je to herní smyčka zničující, tak hladká a zábavná, že se Donkey Kong Banaza občas cítí spíš jako obrovská hračka než jako hra.

2. Kirby Air Riders

Od doby, kdy vyšla hra Kirby Air Riders, nemohu přestat hrát. Je to tak, tak, tak divné. Závodní hry s postavami Sonic a Mario byly v letošním roce obě skvělé. Úžasné příspěvky. Sonic Racing: Crossworlds se mi také skoro dostal na seznam. Ale Kirby’s Air Riders se hraje jako podivná evoluční větev žánru, kterou čas zapomněl. Sakuraiho zvláštní kombinace brzdy, turbíny a tlačítka střelby prostě funguje. Místo toho, aby soutěžila s populárnějšími závodníky-maskoty, je Kirby’s Air Riders hluboce odlišná a hluboce fantastická. Bude se na ni pohlížet jako na mladšího sourozence Mario Kartu, ale panečku, jak já tuhle hru miluji.

1. Final Fantasy Tactics: Ivalice Chronicles

Vím, vím, tohle je jen remaster s vylepšením uživatelského zážitku. Ale je to remaster jedné z nejlepších her všech dob a pravděpodobně mé oblíbené Final Fantasy. Nový překlad si zachovává dramatický tón, aniž by ztratil podivnost spletité zápletky hry. A samotná hra. Bože můj, samotná hra. Existovala někdy taktická RPG tak úžasná? Tohle není připomínka skvělé hry, tohle je její vylepšení.