Určitě byste si měli vyzkoušet Cocoon na PlayStation Plus
Tento měsíc zahrnují měsíční hry PlayStation Plus něco pro každého. Máte tu survival horor inspirovaný Davidem Lynchem, doplněný o hudební sekvenci v Alan Wake 2. Máte tu bláznivou akční komedii, kde vystupují nejrozvernější čtyřnožci přírody díky hře Goat Simulator 3. Ale nejvíce vzrušující je nejmenší hra z celé trojice (vícero způsoby, ale k tomu se dostaneme za chvíli): Cocoon.
Režie: Jeppe Carlsen, který dříve pracoval jako designér na hrách Playdead Limbo a Inside, Cocoon nemá nic společného s čímkoli jiným, co bylo tento měsíc představováno.
Cocoon je jiný druh puzzle dobrodružství
Dobře, není to vůbec jako ty hry. Je to malá, bezdialogová, neuvěřitelně kreativní indie puzzle dobrodružná hra, kterou můžete dokončit za pár hodin. Ale podobnosti většinou končí zde. Zatímco tyto hry sledují děti při nebezpečných side-scrolling dobrodružstvích temnými, zlověstnými prostředími, svět Cocoonu je mnohem barevnější, s paletou, která mi připomíná sci-fi časopisy z první poloviny dvacátého století, ale aktualizovanou pro dobu hladkých textur a přímých linií od Applu. Hlavní postavou je brouk místo dítěte a tato bytost prozkoumává trojrozměrný svět. A nakonec to působí spíše jako cesta stále hlouběji do studny fantastických obrazů než jako lineární příběh.
„Hlouběji a hlouběji“ není zcela metaforický výraz, protože hlavní herní mechanismus vás vede k ponoření se do světů uvnitř světů. Už brzy ve hře začnete nacházet koule a začnete je nosit s sebou. Postupně objevíte, že mohou sloužit jako zdroj energie a napájet stroje v okolí. Ale jsou také portály.
Svety uvnitř světů uvnitř světů
Když umístíte kouli na speciální druh podstavce, váš malý brouk do ní může vstoupit — podobně jako rodiče, kteří byli na začátku Jumanji vtáhnuti do deskové hry. Jakmile jste uvnitř, můžete prozkoumávat, nebo se zase vrátit ven — podobně jako vše ostatní, co vyletělo z herní desky uprostřed Jumanji. Řešení hádanek může zahrnovat skákání mezi světy a dokonce i přenášení koule z jednoho světa do druhého. To stačí k tomu, aby vás bolela hlava — podobně jako každého, kdo byl chycen v panice na konci Jumanji.
Ačkoliv je koncept světa uvnitř světů uvnitř světů fascinující, to nejpůsobivější na Cocoonu je, jak je jednoduchý, přesto dosahuje ohromující složitosti. Celou hru ovládáte jen joystickem a jedním tlačítkem. Není zde žádný dialog ani text. Všechno objevujete jednoduše tím, že se procházíte a experimentujete. Aha, stiskem tlačítka interakce si mohu vzít kouli? Dobře vědět. A teď mohu tuto kouli použít k přenášení mezi světy? Užitečné. A navíc mi dovoluje rozepnout masivní tělní uzávěr v zemi tím, že uchopím masitou kouli? Paráda, asi.
Tam venku je džungle
Cocoon je vědecká hra, logická hra, kde není nic vysvětleno prostřednictvím tutoriálů a vše se odhaluje metodou pokus-omyl při experimentování. Prakticky neexistuje žádné uživatelské rozhraní, které by vás vedlo; prostě musíte zírat na obrazovku a/nebo interagovat s objekty, dokud se vše nevyjasní. Kolem doby jejího vydání v roce 2023 jsem napsal, že je nejlepší vyhnout se při hraní průvodcům a jednoduše čelit jakékoli frustraci přímo, protože euforie z objevování stojí za tu bolest.
O dva roky později si za tím stojím. Pokud máte PlayStation Plus, dlužíte to sami sobě, abyste se pokusili prozkoumat tento surreální terén bez mapy — jako Alan Parrish, postava Robina Williamse, která se ocitne uvězněná v džunglích deskové hry Jumanji!